• Školní rok 1946/ 47

        Poválečný rok 1946/47 byl zahájen zastupujícím ředitelem Josefem Gajduškem. Od 1. února 1947 byl ustanoven dekretem novým zastupujícím ředitelem Masarykovy újezdní měšťanské školy Vladimír Čechmánek. Tento školní rok byl citelně poznamenán poválečnou situací znásobenou katastrofálním suchem.

        Od ledna 1947 probíhá z darů amerického Červeného kříže pro sociálně slabé a přespolní žáky tzv. "polévková" a později "kakaová akce". V tomto roce byla opravena omítka školní budovy, která utrpěla střelbou z kulometů a samopalů. Do učeben byl zaveden školní rozhlas. V suterenních místnostech bylo opět zřízeno Krajinské muzeum, jehož sbírky sloužily k prohlubování učiva.

         

        Školní rok 1947/ 48

        Školní rok 1947/48 byl ve znamení velkých změn, a to hlavně politických. 25. únor 1948 pronikavě změnil chod celé společnosti a samozřejmě i školy. Ministrem školství se stává Zdeněk Nejedlý a přichází v platnost nový zákon o jednotném školství. Tento zákon přinesl především silnou politizaci školy. Od 1. 9. 1948 se mění učební osnovy, mění se i název školy - Střední škola v Bojkovicích. Jméno "Masarykova" již nesmí být na úředním razítku.

        Po únoru 1948 dochází k "čistce" v řadách učitelů. V roce 1950 byl ustanoven ředitelem školy Jindřich Götz. Jsou staženy téměř všechny školní učebnice, škola dostává novou výzdobu v podobě hesel propagujících KSČ, ČSM, SČSP, JZD, PO a socializaci vesnice. Výjevy ze života pionýrů a svazáků provázely žáky na všech chodbách. Jejich autorem byl dobrý výtvarník bojkovské školy - pan učitel Miroslav Hron. Začínají se vyzvedávat a preferovat žáci, kteří se nepřihlásili do náboženství a žáci, jejichž rodiče vstoupili do JZD. Mění se i mimoškolní činnost dětí - je zrušen Orel, Sokol zatím ještě zůstává, jsou zakládány pionýrské oddíly. Ve školní kronice se píše o politických událostech, školních oslavách, které se vztahují k VŘSR, MČSP, Leninovi a Stalinovi. Na všech oslavách se současně s naší hymnou hraje vždy i hymna sovětská. Žáci dál sbírají léčivé byliny, odpadové suroviny a pomáhají při polních pracích, ale vždy "na počest něčeho".

        Bojkovská škola dosahuje v této době výrazných úspěchů v atletickém trojboji a ve volejbale.

         

        Školní rok 1954/ 55

        Školní rok 1954/55 probíhal ve velmi tísnivé atmosféře, kterou svým přístupem k členům učitelského sboru navodil tehdejší ředitel Jindřich Götz. Většina pedagogických pacovníků i značná část bojkovské veřejnosti požadovala odstoupení J. Götze z funkce ředitele. Na podporu zlepšení politické situace na škole byli od 1. února 1955 přeloženi na jiné školy učitelé J. Dolinský, F. Salvet, manželé Valáškovi, M. Guryča a M. Koželuha. Celému učitelskému sboru bylo ústřední inspekcí uloženo va zvýšené míře studovat politickou literaturu a plně se zapojit do veřejného a politického života, což bylo velmi pečlivě a důsledně sledováno po celá další léta.

        Od 1. září 1955 nastupuje na zdejší školu do funkce zástupce ředitele školy Jaroslav Pavlík, jeho nezaujatost a vlídný způsob jednání činily pracovní ovzduší v učitelském sboru snesitelnější. Nastoupil na školu spolu se svou ženou Ladislavou. Stal se velmi oblíbeným kolegou, který dovedl zvednout náladu a "podržet" každého učitele. Jeho veselá povaha, umění vyprávět vtipy a zpívat kopanické písničky, které mistrně hrál i na housle, potěšily srdce každého. Byl velmi aktivní a bojkovská veřejnost ho znala jako obětavého organizátora a sportovce, atletického rozhodčího, pracovníka na poli národopisu a vedoucího muziky Světlovan.

        Atmosféra politického nátlaku, strachu a nejistoty trvala na bojkovské škole až do roku 1960, kdy pod silným tlakem veřejného mínění odchází J. Götz na vlastní žádost jako řadový učitel do Prakšic.

        V roce 1957 uzavřela škola patronátní smlouvu s tehdejšími Vlárskými závody (pozdější Zevetou) a využívala různých forem pomoci tohoto největšího bojkovského závodu.

        Únor 1958 zasáhl do učitelského sboru formou "politických prověrek" a propuštějící dekrety pro politickou nespolehlivost a náboženské přesvědčení dostávají tři učitelé (A. Kolařík, F. Kučera a E. Langrová).

         

        Školní rok 1958/ 68

        V letech 1958/68 jsou zápisy v kronikách neseny ve stejném duchu. Týkají se především "ideových" akcí jako je Únor 1948, VŘSR, Den horníků atd. Probíhaly přesvědčovací akce v řadách rodičů - členů KSČ, kteří přihlásili své děti do výuky náboženství.

        Škola trpí nedostatkem místa, i když se z bytu ředitele stala sborovna, třída, laboratorní pracovna a kabinet. Sbírky jednotlivých kabinetů se rozrůstají, ale musí se tísnit v nevyhovujících malých prostorách. Počet tříd dosahuje 15, učitelský sbor se postupně rozrůstá na 24 členů.

         

        Školní rok 1959/ 60

        Ve školním roce 1959/60 se poprvé vyučovalo v deváté třídě - tehdy ještě dobrovolně. Od 1. 9. 1960 dostávají všichni žáci učebnice a školní potřeby zdarma. Začíná probíhat organizovaný nábor do preferovaných oborů - hornictví, hutnictví a zemědělství. Později nábor žáků pro vojenské povolání. V témže roce nastoupil do funkce ředitele školy František Burša, učitel ze školy ve Strání.

         

        Školní rok 1961/ 62

        Od školního roku 1961/62 se úspěšně rozvíjela družba mezi ZDŠ Bojkovice a ZDŠ Trenčianská Turná formou osobních setkání učitelů tělovýchovných soutěží a dopisování mezi žáky.

        V srpnu 1962 se kolegové, bývalí žáci i občané Bojkovic rozloučili s panem učitelem Rudolfem Otřísalem, který působil na zdejší škole od roku 1935. Pochmurný listopad 1962 přinesl škole další smutnou zprávu. V plném rozkvětu sil, uprostřed horlivé pedagogické i veřejné práce, zemřel ve věku 42 let pan učitel Evald Vítek, výborný češtinář a organizátor kulturních akcí.

         

        Školní rok 1965/ 66

        Ve školním roce 1965/66 byla pokusně zavedena tzv. vnější diferenciace v devátém postupném ročníku. Žaci byli rozděleni do studijních a nestudijních tříd. Základní učivo zůstalo stejné, avšak ve studijních třídách se učivo prohlubovalo a v nestudijních třídách bylo více prostoru na procvičování a opakování.

        V dubnu 1965 se započalo se stavbou nového dílenského pavilonu, na níž se podíleli učitelé, žáci vyšších ročníků i rodiče. Stav celé školní budovy byl velmi neutěšený, bylo třeba provést generální opravu ústředního topení, elektroinstalace, vodoinstalace, byla naprosto nezbytná oprava střechy a vnější omítky budovy.

        Přestože materiální podmínky měla bojkovská škola jedny z nejhorších v okrese, po prospěchové stránce patřili její žáci vždy k velmi dobrým studentům na středních školách i učilištích.

        Jedna z oblastí, ve které bojkovské děti šířily slávu školy, byl sborový zpěv.

         

        Školní rok 1967/ 68

        Ve školním roce 1967/68 se začíná náročné práci v pěveckém sboru věnovat nadšený muzikant Vratislav Špalek, učitel ruského jazyka a hudební výchovy, pod jehož dirigující rukou za klavírního doprovodu paní učitelky Heleny Škrdlíkové sklízejí žáci četné úspěchy v mnoha soutěžích, přehlídkách a samostatných koncertních vystoupeních až do roku 1988, kdy zákeřná choroba ukončila život člověka, pro něhož hudba byla neodmyslitelnou součástí života.