Již minulý rok jsme nastartovali unikátní projekt pro zlepšení vztahů mezi dětmi v kolektivu na naší škole, a to skrze celý druhý stupeň. V první polovině září proběhly adaptační kurzy pro letošní 4 třídy šesťáků a stmelovací kurzy pro 7. a 8. ročníky druhého stupně s jejich třídními učiteli. 9. třídy, pro které je kurz zaměřen již více na osobnostní rozvoj, hledání vlastních silných stránek a osobního potenciálu pro své další směrování, proběhl na začátku října.

V měsíci říjnu jsme atletické snažení na 1. stupni nasměrovali na vytrvalý běh. Jeho postupný trénink vyvrcholil závody na 600 a 800 m.

Život je plný překážek a těžkých chvil a člověk se musí snažit je překonávat, aby mohl, silnější, jít dál. Proto děti na 1. stupni chápou význam tělesného cvičení a sportování, které nám přináší radost, ale mnohdy i dřinu a bolest. A právě překonáním takových okamžiků ve sportu simulujeme řešení obtížných situací v pozdějším věku.

V pátečním říjnovém ránu se vydali žáci pátých tříd společně se svým doprovodem autobusem směr Nezdenice na tradiční přírodovědnou exkurzi.

Svižným krokem, který nás po ránu zahřál, jsme se vydali z nádraží do opuštěného lomu nad nezdenickým koupalištěm. Zde se žáci dozvěděli o složení hornin, způsobech a historii těžby.

100 let. Je to jen číslo? Každý z nás si představí něco jiného. Někdo krátký čas v nekonečném vesmíru, jiný úctyhodné roky v životě lidském. Čas je relativní, ale události, které se během oněch dlouhých let dějí, jsou důležitými milníky a mezníky našich životů - někdy šťastné, jindy smutné, ale vždy obohacující a nezapomenutelné.

Dvacátý čtvrtý zářijový den stál na startu svého podzimního rozběhu a žáci naší školy se kolem osmé hodiny ranní začali rozcvičovat a připravovat na starty, které je čekaly v rámci sprinterského zápolení.

Byl před námi jeden z vrcholů atletického podzimu – Sprinterský víceboj v Uherském Brodě. Mladí atleti přijeli do rodiště Jana Amose Komenského připraveni utkat se na krátké trati o co nejlepší umístění. Krátké běhy na 40 metrů střídaly delší, únava narůstala, ale sluníčko vykukující zpoza mraků dávalo tušit, že ten dnešní den bez medailí nezůstane.

Soutěž družstev, která tvoří tři žáci, přičemž každý z nich absolvuje všechny čtyři atletické disciplíny (60 m, skok daleký, hod míčkem/vrh koulí, 600 m/800 m).

Starší chlapci - 10. místo - Žak M., Hřib W.. – 3532 b. (pozn,: třetí nominovaný do týmu se z účasti na poslední chvíli omluvil)

Starší dívky - 3. místo - Jančová V., Urbánková K., Korpasová Z. – 3934 b.

Ne každý má to štěstí pozorovat svými smysly krásy okolního světa. Jaké to je nevidět, si mohly na vlastní kůži vyzkoušet děti prvního stupně.

Prostory Náměstí J. Tillicha ráno v 8 hodin ožívají. Parta nadšených pracovnic Domu dětí a mládeže ve spolupráci se studenty Církevní střední školy pedagogické a sociální si připravily v rámci projektu Nadačního fondu Českého rozhlasu Světluška několik stanovišť, na kterých si děti postupně vyzkoušely některé z každodenních činností, ovšem tentokrát se šátkem na očích, nebo s brýlemi. Naplno si mohly uvědomit, že život ve tmě není vůbec jednoduchý a o to víc je třeba si daru vidění vážit a zrak si chránit.

Tradiční sportovní dopoledne připravil Sportovní klub Slovácká Viktoria Bojkovice společně s Domem dětí a mládeže Bojkovice pro děti z mateřských a základních škol nejen Bojkovic..

Dopoledního sportování se zúčastnilo cca 250 dětí, na které.čekaly pohybové aktivity ve sportovních disciplinách zajišťovaných Slováckou Viktorií a DDM Bojkovice. Opět byl největší zájem o fotbálek ve dvou arénkách a samozřejmě i o skákací hrad.

Asi každý si pamatuje na svůj první den ve škole. I naši prvňáčci si toto slavnostní dopoledne příjemně prožili. V krásně vyzdobených třídách je přivítaly třídní učitelky Mgr. Jitka Josefíková a Mgr. Taťána Kapsová.

Na čtyřicet malých nedočkavých žáčků usedlo poprvé do školních lavic, kde je kromě paní učitelek přivítal i pan starosta Mgr. Petr Viceník, pan ředitel Mgr. Zdeněk Ogrodník a paní vychovatelky školní družiny.

Zahájení školního roku se už tradičně koná v prostoru před školou.

Po státní hymně si žáci, učitelé a zčásti i rodiče vyslechli slavnostní vítací řeč pana ředitele Mgr. Zdeňka Ogrodníka a také starosty města Mgr. Petra Viceníka. Oba žákům i učitelům popřáli úspěšný nový školní rok 2019/2020.

Někteří žáci plavou v matice, jiní v zeměpisu:-) V úterý 4.6.2019 si naši malí šikulové zaplavali na plaveckém bazénu Delfín UB v tradiční plavecké soutěži žáků prvního stupně.

Žáci druhých až pátých tříd měli určenou délku a způsob plavání podle věkové kategorie. Každý ročník tvořili čtyři zástupci. Závody probíhaly individuálně a v závěrečné štafetě bojovali tři plavci z každého ročníku.

„Sveřepí šakali zavile vyli na bílý měsíc…“ I s touto legendární větou plnou pravopisných lahůdek by si účastníci tradiční školní soutěže nazvané O krále pravopisu lehce poradili (ne jako Hujer, který z ní obdržel dvojku).

Celého soutěžního klání se zúčastnilo celkem 17 deváťáků, kteří v průběhu celého školního roku plnili několik pravopisných „disciplín“ – klasické diktáty, doplňovačky, „běhací“ diktát, dokonce i televizní diktát zprostředkovaný Zdeňkem Svěrákem. Kolo od kola ubývalo pravopisných chyb, zrychlovalo se tempo diktování, v závěru soutěže se zvyšovalo napětí při vyhodnocování dalších kol…

Hra Naše třída polského autora Tadeusze Slobozianka je jakýmsi průřezem dějinami dvacátého století. Hlavními postavami jsou spolužáci z malotřídky na východě Polska Ústřední událostí dramatu je masakr v městečku Jedwabnem, při kterém bylo v roce 1941 zavražděno několik set židovských obyvatel. Až na začátku 21. století vyšlo najevo, že pachateli otřesného zločinu nebyli němečtí okupanti, ale místní obyvatelé, známí a spolužáci zavražděných. Tuto divácky náročnou hru měli žáci devátého ročníku možnost zhlédnout v polovině května v Městském divadle Zlín.

V měsíci květnu žáci 4. – 9. ročníku absolvovali v rámci angličtiny přednášku o Spojených státech amerických.

My osmáci a deváťáci jsme měli to štěstí, že na podobné téma už podruhé. Pan Kocůrek, cestovatel a učitel, na nás mluvil anglicky a vtipně máchal rukama na video, které sám natočil a sestříhal. Řekl nám o krásách amerických měst, zmínil se o cenách, vzdělání, pojištění a zdravotnictví, sdílel s námi své názory na Evropskou unii. Svůj proslov doplňoval motivačními a povzbuzujícími řečmi. Povzbuzoval nás k tomu, abychom cestovali, objevovali nové věci, a proto se pořádně učili anglicky. Všichni jsme měli napnuté uši, protože jsme hltali každé jeho slovo. Zároveň nám bylo líto, že na další přednášce, kterou nám pan Kocůrek slíbil, už jako vycházející žáci nebudeme.

A je to tady. 9. května 2019. 3:00. Budík zvoní a já si uvědomuji, že jedeme. Na jedinou školní exkurzi, ze které jsem od začátku měla strach. Cíl: Polsko – Osvětim.

Nasedám do autobusu a pomalu se připravuju na to, že za čtyři hodiny vstoupím na největší hřbitov světa. První zastávka muzeum Auschwitz. Všichni nás varovali, jaké to tam bude. Ale vidět na vlastní oči ty dvě tuny vlasů, hromadu bot a střevíčků malých dětí? Na to se můžete psychicky připravovat roky, ale stejně vás to dostane! Ta čísla obětí, která jsme viděli, zacházela do řádů statisíců. Pro nás nepředstavitelná cifra. Pro ně realita. Už jenom ten pocit, když jsme vstoupili do plynové komory. Stísněný prostor, ohořelé stěny, pach smrti a představa, že přesně tady umíraly denně tisíce lidí.

Sport je jako počasí. Více proměnlivé, než stálé. Když si myslíme, že slunce nemůže překrýt mrak, ve vteřině připluje, když vše vypadá beznadějně, mraky se rozestoupí a vysvitnou sluneční paprsky.

A bylo to právě počasí, které zamíchalo s rozdanými kartami na letošní jarní soutěže. Přesto základní škola zaznamenala nejeden úspěch ve výškařských soutěžích, v atletických zápoleních i ve sportech kolektivních. Za všechny jmenované zmiňme dvě stříbrná ocenění.

Mezi současné palčivé problémy školství patří bezesporu i snižující se čtenářská gramotnost žáků. Pro dnešní děti čtení prostě není „in“, na plné čáře prohrává s tzv. „mobilní“ zábavou, tzn. s hraním her na počítači, surfováním na internetu či chatováním s virtuálními kamarády.

S tím souvisí i skutečnost, že stále více školáků má problém nejen se slovní zásobou a výslovností, ale i se schopností kvalitně se vyjádřit jak v mluveném, tak psaném projevu. Neplatí to pochopitelně pro všechny žáky, dochází k rozevírání nůžek, kdy v jedné třídě najdeme několik skvělých a nadšených čtenářů, zároveň však sílí skupina naprostých nečtenářů.

Dne 16. května 2019 se na ZŠ Unesco v Uherském Hradišti konal 10. ročník turnaje v luštění SUDOKU. Tento jubilejní ročník byl provázen velkým napětím a bojem do posledních chvil. Při sčítání bodů došlo v kategorii A k výjimečné situaci, kdy tři nejlepší soutěžící měli shodný počet bodů. Mezi nimi byly i naše dvě reprezentantky Adéla Brumovská a Kristýna Štencelová. Musel následovat závěrečný rozstřel. Finalisté dostali každý právě jednu kartičku SUDOKU, rychlost jejího vyřešení určilo vítěze.

Čtenářská gramotnost znamená schopnost porozumět psanému textu, přemýšlet o něm a používat jej k rozvoji vlastních schopností a vědomostí.

Od ledna do května 2019 se proto skupinka deseti žáků 6. a 7. ročníku pravidelně scházela při pátečních posezeních nad knihou. Svoji čtenářskou gramotnost žáci procvičovali četbou a plněním různých zábavných úkolů na interaktivní tabuli dokazovali, že textům porozuměli. Literární díla poté porovnávali s filmovými ukázkami. Formou čtenářských dílen se navzájem seznámili s mnoha novými knihami. Věnovali se různým žánrům, např. literatuře fantasy, pohádkám, povídkám i dramatu.

V uplynulém období se atletický tým prvního stupně zúčastnil řady soutěží a nejen díky novým dresům byl řádně vidět.

Na Halové olympiádě v Uherském Hradišti jsme vybojovali 2. místo mez i 16 zúčastněnými školami okresu a mezi jednotlivci se blýskli druhými místy Michal ŠIMONÍK a Eliška MICHALČÍKOVÁ ve vytrvalostním závodě a Viktor MICHALEC ve skoku z místa, třetí skončili Jakub HANKE ve skoku a Veronika VYSTRČILOVÁ ve sprintu.