V měsíci říjnu proběhla logická olympiáda. Tato olympiáda probíhá online formou, kdy si žáci doma vyplní třicetiminutový test. Z prvního stupně se do soutěže zapojilo deset žáků a z druhého stupně žáků sedm.

Tomáš Navrátil (III. B) a Filip Josefík (VI. A) se stali krajskými semifinalisty. Krajské kolo proběhlo v pátek 8. listopadu na UTB ve Zlíně. Filip, jakožto nejmladší účastník ve své kategorii, obsadil 13. místo. Vzhledem k tomu, že finále se účastnil jeden šesťák, jeden sedmák, ostatní převážně deváťáci a většinou žáci víceletého gymnázia, jde o velký úspěch! Fildo, gratulace a hodně úspěchů do dalších soutěží!

Barevný podzim je za okny, počasí je střídavé a děti ze školní družiny si chvilky zpříjemňují tvořením z přírodnin.

Míchají barvy, stříhají a ochutnávají plody zahrádek.

Úterý 12. listopadu patřilo ve Sportovní hale Zdeňka Ogrodníka nejlepším volejbalistům středních škol. Tři týmy chlapců a dívek se utkaly v nervy drásajícím utkání o postup do finále republiky.

Hrálo se systémem každý s každým na dva vítězné sety. Na velmi vysoké úrovni, kdy mezi hráči nebyly výjimkou extraligové mladé talenty, se mezi sebou utkaly gymnazistky z Frýdku Místku, Prostějova a Uherského Hradiště. Mezi chlapci se do kvalifikace probojovali borci z gymnázií Kojetína a Hlučína a SPŠ Zlín. Po třech hodinách krásného, takřka profesionálního, volejbalu vypadaly stupně vítězů následovně:

Chlapci:

1. místo: Gymnázium Kojetín
2. místo: SPŠ Zlín
3. místo: Gymnázium J. Kainara Hlučín

Děvčata:

1. místo: Gymnázium J. Wolkera Prostějov
2. místo: Gymnázium Cihelní Frýdek – Místek
3. místo: Gymnázium Uherské Hradiště

Republikové finále dívek proběhne v Jablonci nad Nisou 27. a 28. listopadu a nejlepší chlapecké týmy bude hostit Frýdek – Místek 4. a 5. prosince. Přejeme mladým volejbalovým nadějím z Prostějova a Kojetína, aby jejich republikové tažení bylo stejně úspěšné jako kvalifikační cesta za vítězstvím v Bojkovicích.

Kdo by neznal jedno z nejslavnějších zvolání francouzské klasické literatury. Tři mušketýři Alexandra Dumase se v moderním pojetí představili v pátek 8. listopadu našim deváťákům.

Mladí herci představující ve svých rolích Athose, Porthose, Aramise a d´Artagnana excelovali na jevišti zlínského divadla nejen v krkolomných šarvátkách, ale především v soubojích, které braly dech. Nechyběl vtip, akce, romantika, stejně jako nečekané zvraty, které přirozeně posouvaly dějovou linku až ke zdárnému konci. Krásné prostory zlínského divadla jen dodaly sváteční atmosféře ten správný punc, a když jsme po půl jedné naše krajské město opouštěli, v autobuse za našimi zády k nám doléhalo:

„Super zkušenost.“

„Jsem ráda, že vím, jak to funguje ve velkém divadle.“

„Fakt pěkné, příjemně mě to překvapilo.“

„Nejvíc mě bavil ten týpek, co hrál krále.“

„Nějaké scénky nebyly úplně family friendly, ale jinak super!“

Pro mnohé naše deváťáky byla listopadová návštěva divadla premiérou. Doufejme, že natolik motivační, že si další kulturní zážitek nenechají ujít. Vždyť kdo by nestál o to vyrazit si v oblecích, krásných šatech a chovat se podle zásad prvorepublikových dam a elegánů.

V pondělí 14. 10. jsme netradičně začali týden tím, že jsme měli sraz před školou ve vycházkovém oblečení a obuvi. Čekalo nás pátrání po MINERÁLNÍCH PRAMENECH.

Vyrazili jsme směrem na Záhorovice po cyklostezce, kde se nám náramně šlapalo, protože vykouklo i sluníčko a krajina kolem krásně zářila podzimními barvami ve slunečním světle.  Cestou jsme si povídali, protože se spojily třídy 5. A s 5. B, a to se právě nabízí nejen povídání, ale i legrácky při chůzi. Taková příležitost se nenaskytne každý den, proto jsme si to náležitě užívali celou cestu. Dokonce jsme se snažili poznávat stromy a potkali jsme i volavky popelavé, jak se prochází na louce pod zámkem.

Do Záhorovic jsme dorazili patřičně vypovídaní, tak jsme si rádi poslechli našeho pana učitele při povídání o historii záhorovské kyselky a také o jejím složení a účincích na zdraví. Byli jsme překvapeni její chutí.

Dále jsme pokračovali ke kulturnímu domu, kde nás čekalo překvapení – pan Bosák už na nás mával a jménem místních zahrádkářů nám představil celou výstavku podzimní úrody. Výstavka byla skutečně nejen pestrá barvami, ale i rozmanitá tvary různých plodů. Místní zahrádkáři mohou být náležitě pyšní na svou úrodu. Dokonce jsme měli možnost si na jejich zdraví připít rakytníkovým i jablečným moštem!

Po výstavce jsme pokračovali do Nezdenic stezkou, která vedla mimo silnici mezi poli a zahradami. I tady se nám velmi dobře šlapalo.  Při naší chůzi jsme ani nepočítali kilometry, protože dojít do Nezdenic nám nedělalo problém. U kyselky jsme se zase občerstvili a odpočinuli si. Tady byla kyselka více perlivá i více čpěla po síře. Někteří se báli ji ochutnat. Kousek od pramene jsme si prohlédli bývalý lom, který je zatopený. Byla to pěkná podívaná. Lom je schovaný v lesíku úplně nenápadně. Museli jsme se chovat bezpečně, abychom nespadli do vody.

Pak už naše kroky mířily k vlakovému nádraží, abychom se přemístili zpět do Bojkovic a stihli se naobědvat ve škole. Moc děkujeme za hezké zážitky a za poznání léčivých pramenů, které máme kousek od našich domovů.

Každoročně si žáci ze školní družiny užijí halloweenskou párty. 

Letos se konala ve sportovní hale, kde mimo karnevalového tance byly připraveny  i zábavné sportovní soutěže. Ve svých strašidelných maskách si žáci odpoledne pohybově a zábavně užili.

„Vybírej si takové povolání, které vyhovuje tvé duši. S celou duší zmůžeš všechno.“ Tak praví japonské přísloví a radí jistě nejen našim nejstarším svěřencům. Hlavně pro ně a pro jejich rodiče se v úterý 22. října ve školní jídelně sešli zástupci středních škol, aby našim deváťákům usnadnili volbu povolání a ukázali jim cestu, po níž se mohou vydat, až opustí bránu naší školy.

Pro žáky a jejich rodiče byly na každoroční „miniburze“ středních škol připraveny nejen letáky s informacemi týkající se chodu školy, ale především si každý z nich mohl osobně pohovořit se zástupcem dané instituce a dozvědět se konkrétní indicie, jejichž podstata a důležitost se samozřejmě u každého jedince liší. Někoho zajímaly podmínky přijímacího řízení, jiného uplatnění na trhu práce a někteří už si plánovali samotnou návštěvu dané střední školy. V hloučcích diskutujících tak bylo možno spatřit kromě zvídavých žáků a rodičů zástupce Gymnázia J. A. Komenského Uherský Brod či Gymnázia Jana Pivečky Slavičín. Zavítali k nám také kolegové z Kunovic, Uherského Hradiště či vzdálenější Strážnice. Naopak takříkajíc přes cestu to k nám měla děvčata z Církevní střední školy pedagogické a sociální v Bojkovicích.

Tak co, milí deváťáci? Už víte, které střední škole dáte v dubnu svůj hlas? Ať už se rozhodnete jakkoli, tak ať je vaše volba šťastná!

V rámci blížící se volby povolání a střední školy se žákyně 9. ročníku podívaly do nemocnice v Uherském Hradišti.

Jako první si vyzkoušely, jestli si správně dokážou vydezinfikovat ruce. Poté měla děvčata možnost vyzkoušet si odběr krve. Také viděla, jak funguje nemocniční pošta a dětské oddělení.

Snad i taková exkurze pomůže ke správném rozhodnutí, která střední škola bude ta pravá.

V druhém říjnovém týdnu se na atletickém hřišti sešli žáci ze školní družiny, aby mezi sebou porovnali síly ve třech sportovních disciplínách – skoku z místa, běhu na 60 m a hodu kriketovým míčkem.

Počasí závodníkům přálo a jejich výkony byly výborné. Z nejmladších závodníků první místo obsadil Daniel Křižka, na druhém místě se umístil Adam Zimáček, na třetím místě skončil Vojtěch Brhlík. Z druhého ročníku se stal vítězem Kryštof Rapant, druhé místo získal Dominik Janků a na třetím místě se umístil Albert Blaha. Ze třetího ročníku se nejlépe dařilo Ondrovi Michalčíkovi, druhé místo získal Tomáš Chovanec a třetí místo obsadila Lucie Živnéřová. Za čtvrtý a pátý ročník byl vyznamenaný za nejlepší výkon Filip Škovran, hned za ním se v pořadí umístil Šimon Michalec a na třetí pozici skončila Monika Jurigová.

Sportovní trojboj se vydařil, všichni závodníci si odnesli hezké zážitky a sladkou odměnu.

11. října se ve Slavičíně konal druhý ročník Memoriálu Karla Vystrčila ve smíšeném atletickém víceboji a my jsme u toho nemohli chybět. Už proto, že memoriál vznikl na počest muže, jehož jméno zůstává v paměti obyvatel Slavičína jako symbol statečnosti a připomínka hodnot, jako jsou odvaha, vytrvalost a fyzická síla.

Již podruhé měli naši svěřenci možnost zazávodit si na slavičínském sportovním areálu v tak neobvyklých disciplínách, jako je hod granátem, běh na 200 metrů, nebo šplh na tyči. Ve vyrovnané konkurenci jsme si vedli více než dobře, i když na loňské zlaté medaile jsme letos bohužel nedosáhli.

Navzdory tomu, že byl náš tým z důvodu nemoci oslaben o některé výborné atlety, bojovnost a soudržnost mu nechyběla. A tak jsme si nakonec zaslouženě odváželi na krku krásné bronzové medaile!

A kdo stál za mimořádnými atletickými výkony?

Adéla Berčíková: vítězka běhu na 60 metrů a celková vítězka našeho týmu 

Michal Šašinka: vítěz ve šplhu na tyči 

Jindřiška Michalčíková: 2. místo v běhu na 800 metrů a v hodu granátem 

Jakub Hanke: 2. místo ve skoku vysokém 

Natálie Chytrá: 2. místo ve skoku vysokém

Jakub Teplý: 2. místo v běhu na 60 metrů a 3. místo ve skoku dalekém 

Radek Slováček: 3. místo v běhu na 800 metrů

Aneta Davidová: 3. místo ve skoku dalekém

Štafeta v běhu na 4 x 100 metrů: 1. místo 

Memoriál Karla Vystrčila opět dokázal, že sport dokáže mladé sportovce spojit, připomenout nám důležité hodnoty a oslavit jak minulost, tak budoucnost sportovních talentů. Děkujeme a příští rok ve Slavičíně opět na shledanou!

Dne 8. října se mohli naši deváťáci podívat a vyzkoušet si řemesla, která na naši školu přijela prezentovat Střední odborná škola Luhačovice.
Kolik řemesel umíš, tolikrát jsi člověkem. Žáci se o pravdivosti tohoto tvrzení mohli přesvědčit na vlastní oči. Nebo snad na vlastní ruce?  

Ve dvou hodinách odpoledního vyučování jim tři mistři ze Střední odborné školy Luhačovice předvedli krásu umění řemesla kovářského, keramického a truhlářského. Naši mladí řemeslníci byli rozděleni do tří skupin a během dvaceti až třiceti minut mohli nahlédnout do dílny s keramikou, dřevem či si na vlastní kůži vyzkoušet náročnost umění kovářského. Dozvěděli se také, jak je finančně za svou práci takový kovář oceněn, jaké má uplatnění na trhu nebo také to, že keramické řemeslo bohužel upadá a je nekompromisně nahrazeno pásovou výrobou, v níž se pomalu ztrácí jedinečnost a originalita keramických výrobků. To se samozřejmě nedá říci o našich nejstarších svěřencích, mezi nimiž najdeme budoucí elektrikáře, zedníky, učitele, lékaře a kdo ví? Třeba se právě onen úterní den rozhodl některý z nich zasvětit život dílně, vonící dřevem, hlínou či ohněm.

Desáté říjnové dopoledne patřilo na červeném tartanu nejrychlejším žákům 2. stupně. Poté, co poměřilo své síly 80 malých sprinterů ze stupně prvního, postavili se na start jejich starší spolužáci v již tradičním školním kole Sprinterského víceboje.

Jelikož se jednalo nejen o soutěž jednotlivců, ale především tříd, reprezentovalo každou třídu šest závodníků – tři dívky a tři hoši. Atletické hřiště bylo tedy svědkem zápolení 66 žáků. Ze startovních bloků vybíhali nejdříve na trať dlouhou 40 metrů. Ve druhém běhu byl cíl posunut o 10 metrů dál a nejdelší vzdálenost, tzv. „šedesátka“, sprinterský víceboj uzavírala. Stopky v rukou paní učitelek odměřovaly všem spravedlivě, a tak se po dvou hodinách, jednom pádu, a především velkém úsilí radovali tito nejrychlejší sprinteři:

Mladší dívky:

1. místo: Julie Tlachová
2. místo: Laura Michalcová
3. místo: Saša Michálková

Mladší chlapci:

1. místo: Jakub Teplý
2. místo: Maxim Legín
3. místo: Denis Ondrušek

Starší dívky:

1. místo: Adéla Berčíková
2. místo: Klaudie Turčinková
3. místo: Darina Kubáčková

Starší chlapci:

1. místo: David Šturma
2. místo: Michal Kútik
3. místo: Tadeáš Valenta

Třídy:

Mladší kategorie:

1. místo: VII. B
2. místo: VII. C
3. místo: VI. A

Starší kategorie:

1. místo: VIII. A
2. místo: IX. B
3. místo: VIII. B

Gratulujeme všem oceněným a těšíme se, až se příští rok nad atletickým hřištěm ozve: „Připrav se! Pozor!“ A ohlušující rána startovních desek odstartuje další ročník Sprinterského víceboje.

S našimi osmáky jsme se ve čtvrtek 3. října vydali na exkurzi do uherskobrodského muzea.

Pan učitel coby Jan Amos nás usadil do prastarých lavic a my jsme se rázem ocitli o desítky let zpátky. Nechyběly hry se slovy, hudební ukázky a také na vlastní kůži vyzkoušené fyzické tresty. Vše hravě, názorně a interaktivně, jak si Komenský přál. Spolu s komentovanou prohlídkou v muzejních prostorách jsme se o „Učiteli národů“ dozvěděli spousty zajímavostí a návštěvu muzea jsme si prostě užili.

A jak to osmáci lajkují?

👍zajímavý film

👍velká knihovna

👍starožitné peníze

👍projekce

👍staré knížky

👍pracovní listy

👍způsob představování života v té době

👍sezení ve staré lavici

👍model města s projekcí

👍starý způsob učení

👍vtipné obrázky o Komenském

👍skupinová práce

👍poučný kvíz

👍příjemní zaměstnanci

👍starodávné prostory

👍výklad pana učitele

👍hledání zábavných úkolů

 

👍Super výlet, doporučuji!

 

Děti ze školní družiny to vědí, protože 26. září se vydaly na adaptační vycházku do Záhorovic ke kyselce.

Cestou jsme si povídali o dopravních a turistických značkách, poznávali stromy a rostliny. Dozvěděli jsme se také něco málo o záhorovské kyselce. Cestou tam jsme nesli batůžky se svačinkou, cestou zpět batohy plné lahví s kyselkou.

Všechny děti si vyzkoušely v tělocvičně kvíz o turistických značkách. Nejlepší byly ohodnoceny sladkou odměnou.

Těšíme se na další společnou vycházku. „Za rok, kyselko!“

Naše školní hřiště opět zažilo povedenou prvostupňovou sportovní akci. 80 malých sprinterů s podporou fandění svých spolužáků absolvovalo finále Sprinterského víceboje.

Na 1. stupni naší školy nehoníme jen rekordy. Hlavním cílem je zapojit do procesu hýbání se maximální počet dětí. Uvědomujeme si, jak v dnešní době dětem pohyb chybí a jaké to má, nejen zdravotní, dopady.

Proto i letošní závod měl nejprve třídní nominační kola, ve kterých si o postup do školního finále zazávodilo celkem 160 žáků druhých, třetích, čtvrtých a pátých tříd. Do finále, kde se sčítaly časy tří běhů (mladší 30, 40 a 50 m, starší 40, 50 a 60 m), postoupila vždy pětice nejlepších dívek a chlapců třídy, tedy finálová osmdesátka. Za mohutného fandění se mezi sebou áčka a béčka pěkně rvala o co nejlepší umístění.

Nejlepšími sprintery na 1. stupni jsou pro tento školní rok páťáci Šimon MICHALEC a Klára ZEMČÍKOVÁ.

 

2. ročník

dívky

1. místo: Viola Ondrušková

2. místo: Amálie Ogrodníková

3. místo: Laura Janíčková

chlapci:

1. místo: Kryštof Rapant

2. místo: Erik Ambroz

3. místo: Štěpán Uchytil

3. ročník

dívky

1. místo: Aneta Turčeková

2. místo: Lucie Živnéřová

3. místo: Rozálie Luptáková

chlapci:

1. místo: Eduard Varga

2. místo: Ali Karaman

3. místo: Eliáš Valter

4. ročník

dívky

1. místo: Valerie Pomykalová

2. místo: Monika Jurigová

3. místo: Vanessa Daňková

chlapci:

1. místo: Ondřej Polišenský

2. místo: Štěpán Jančařík

3. místo: Nikolas Rapant

5. ročník

dívky

1. místo: Klára Zemčíková

2. místo: Sofie Brhlíková

3. místo: Nela Sochorová

chlapci:

1. místo: Šimon Michalec

2. místo: Matěj Lupták

3. místo: Zdeněk Minařík

 

Po sprintu nyní trénujeme vytrvalost. Čtvrťáci a páťáci se mohou těšit na školní finále Ročníkových běhů na 600 a 800 m.

Po sprintu nyní trénujeme vytrvalost. Čtvrťáci a páťáci se mohou těšit na školní finále Ročníkových běhů na 600 a 800 m.

Ve školní družině si žáci připomněli dobu letních prázdnin, navzájem si vyměnili poznatky a zážitky zalité sluníčkem.

Jedny ze vzpomínek byly na moře, které v naší zemi nemáme. Ty se staly i letošním tématem výtvarné soutěže s názvem Svět pod mořskou hladinou. Motivací se stala i beseda, doplněná filmovými ukázkami života v moři. Žáci si pohráli s rozmanitostí barev, někteří zvolili kolektivní práci, jiní se na svém díle podíleli sami. Obrázky jsou vystaveny a zdobí prostor mezi třídami školní družiny.

Jako každý rok, tak i letos slyšeli v polovině září žáci Základní školy T. G. Masaryka od svých učitelů tělocviku tuto otázku: „Tak co, děcka, kdo z vás se letos přihlásí na Zátopkův běh?“ Skloněné hlavy, sklopené oči, ticho. Sportovců, kteří se chtějí poprat s vytrvalostním během dlouhým 1200 metrů, každým rokem ubývá. Protože vytrvalost není jen dlouhý závod, je to závod s vnitřní vůlí, bolestí, a především boj se sebou samým.

Přesto se i na začátku letošního školního roku „pár“ odvážlivců našlo a tradiční vytrvalostní závod tak mohl za lehce podmračeného počasí proběhnout. Stalo se tak 24. září, kdy se Pod Světlovem sešlo 54 odhodlaných vytrvalců 2. stupně. V mladší kategorii závodilo 25 žáků a 29 běžců se postavilo na start mezi těmi staršími a zkušenějšími. Po 2 vyučovacích hodinách nezměrného úsilí, zrychleného srdečního rytmu i úlevného vydechnutí v cíli stáli na stupních vítězů tito borci:

Mladší děvčata:

1. Zuzana Koubková
2. Magdaléna Jančová
3. Hedvika Kozubíková

Mladší chlapci:

1. Jakub Teplý
2. Maxim Legín
3. Šimon Vavrečka

Starší děvčata:

1. Jindřiška Michalčíková
2. Adéla Berčíková
3. Veronika Machů

Starší chlapci:

1. Radek Slováček
2. Jan Ridoško
3. Luděk Jurásek

Obdiv však zaslouží všichni, protože – jak ví každý z nás – boj se sebou samým je ten nejtěžší boj, který můžeme svádět. A my tleskáme a zveme na pomyslné stupně vítězů všechny ty, kteří se nebáli toto zápolení čtyřiadvacátý zářijový den podstoupit.

„Jak dlouho trvá napsat takovou kroniku? A kolik tomu denně věnujete času?“

„Jak je možné, že píšete tak krásně? Používáte lenoch?“

„Stane se Vám, že uděláte nějakou chybu? Jak to napravíte?“

Všechny tyto a další otázky zodpověděla šesťákům bývalá paní učitelka a kronikářka města Jindřiška Cimbálková. Žáci mohli nahlédnout do kroniky města, v níž se skrývají statistiky, události, akce, ale i tajemná zákoutí v podobě příběhů, jimiž naše malé městečko prošlo v uplynulých letech, či dokonce desetiletích. Bylo to nádherné putování minulostí, které všichni šesťáci mohli 19. září s paní kronikářkou zažít. Děkujeme a doufáme, že o podobnou procházku nepřijdeme ani příští školní rok. Protože každý z nás hrajeme v historii našeho města svou roli a píšeme příběhy, které je třeba zaznamenávat.

Buďme vděčni za to, že jsou mezi námi stále ti, kdo pero a papír nevyměnili za počítač a tablet. Ten totiž nikdy nebude tak specificky vonět jako listy staré kroniky, jíž vdechuje život její autorka paní Jindřiška Cimbálková.

Ve čtvrtek 5. září jsme se my, všichni deváťáci, zúčastnili v Muzeu Bojkovska besedy s názvem Nerozlučná dvojice Karel a Josef Čapkovi, kterou přednášel Mgr. Hasan Zahirovič, pedagog ze Slezské univerzity v Opavě.

Paní učitelka nás s danými autory podrobně seznámila v hodinách literatury, ale zde jsme se dozvěděli ještě spoustu dalších zajímavostí.

Například:

• Karel se naučil číst a psát už v pěti letech.
• Když dostával ve škole vysvědčení, bylo na něm uvedeno jako datum narození 10. ledna, což nebyla pravda. Narodil se o den dřív, ale jeho tatínek to ve škole špatně uvedl.
• Bratři si byli velmi blízcí a společně vlastnili vilu v Praze. Karlovu půlku po jeho smrti koupila Praha 10, protože byl bezdětný, zatímco v Josefově půlce bydlí dodnes jeho potomci.
• Měli sestru Helenu, která se provdala za pana Františka Koželuhu z Bojkovic.
• V japonském Tokiu dali na Karlovu počest název místní čajovně „Dášeňka“ a prý je dost populární.

Tato beseda se nám moc líbila a věříme, že se nám tyto poznatky budou hodit i při dalším studiu. 

Terezie Tlachová, IX. B

Přestože 2. září všem dětem začal nový školní rok, někteří žáci se ještě 3. a 4. září mohli věnovat hrám a dovádění. Byli to žáci 6. ročníku, kteří v těchto dnech absolvovali adaptační kurz.

Počasí bylo opravdu ještě slunné, prázdninové a teploty překračovaly 30°C. Z tohoto důvodu se část adaptačního kurzu konala v kulturním domě, kde proběhlo seznamování nových šesťáků z bojkovické školy a jejich spolužáků dojíždějících z okolních obcí. Program plný her a soutěží pro ně připravily zkušené pracovnice domu dětí. Děti si nejdříve vyrobily jmenovky, aby uměly pojmenovat své nové kamarády. Jednotlivé třídní kolektivy si také vytvářely pravidla chování, která by každý jednotlivec měl mezi spolužáky dodržovat během celého školního roku. Pak už následovala spousta zajímavých her, při kterých bylo nutné spolupracovat, důvěřovat si, pomáhat jeden druhému. Odpolední část se přesunula na školní hřiště, kde si nové třídní kolektivy zasoutěžily a ukázaly tak svou šikovnost, tělesnou zdatnost, také trpělivost a smysl pro humor.

Na závěr každý z účastníků obdržel nejen účastnický diplom, ale získal snad alespoň o jednoho kamaráda více, než měl na začátku.