• Počátky školy bojkovské spadají do dávné minulosti. První doklady o stávající škole v městečku táhnou se k r. 1596.

        Úřad prvních učitelů zastávali nejspíše kostelníci, jejich povinností tehdy bylo nejen vykonávati službu kostelní, ale i učiti mládež čísti, psáti a kostelní písně zpívati. Do školy povinni choditi byli jen hoši. Ve vesnicích, kde nebylo kostela, zůstával lid bez nutného vzdělání. Teprve později byly zakládány školy i v těchto vesnicích a počátkem 17. století byly skoro ve všech obcích.

        Škola bojkovská patřila k těm, jejíž správou pověřeni byli učitelé vyšší z univerzity pražské, a proto těšila se všeobecné vážnosti.

        Největší péči školám věnovali v těchto dobách čeští bratři, kteří v Bojkovicích i okolí hojně byli rozsířeni. Kde stávala v městečku v 16. nebo počátkem 17. století budova školní, nedá se zjistit, ale v r. 1635 tu již byla skutečně, neboť v zachovalé listině z roku 1635 ukládá se dne 5. Novembris Janu Malinovi, hrnčíři městýse Bojkovic, za pokutu v jisté rozepři na svůj náklad postaviti kamna do školy. Listiny dosud zachovalé omezují se jen na pouhé zaznamenávání jména toho neb onoho učitele, rektora neb varhaníka. Např.: Pavel Šáhor Jičínský, Tomáš Hulínský, Johanes Tonsor, literát a učitel svobodného umění, Daniel Vrzalík, dlouhá léta i městský písař a Jakub Harabin.

        Jeho nástupcem se stal Jan Špaček, o němž v dekanátní kronice z roku 1691 se dočítáme, že byl v Bojkovicích rechtorem scholae. Ve zpomenuté knize uvedeny jsou i jeho příjmy a nebude proto bez zajímavosti je uvésti. Na penězích dostával od panstva a farníků koplem sv. Václava ročně 16 zl, v naturaliích od občanů kus slanin a 10 liber sýra, řezníci bojkovští dávali mu týdně 1 1/2 libry masa a z pivovaru panského dostával z každé várky korbel piva prostřední jakosti. Na osypech dávány mu 2 měřice žita, 4 měřice rži a 1 3/4 luštěnin, kromě toho obdržel ročně 6 mázů másla a 5 mírek soli. Desátek brával z Bojkovic, Krhova, Bzové, Hostětína a Šanova. Z každé sklizně obdržel 4 kopy 43 snopů žita a tolikéž ovsa, což po vymlácení činilo 4 3/4 měřice žita a 9 2/4 měřic ovsa. Z fundace měl 5 zl mor. a za zápis do matrik dostával po 3 kr. Důležitým zdrojem příjmu byly také koledy o třech hlavních svátcích, pak o svaté Kateřině a hodech a prodávání oplatků před Štědrým večerem. (vysvětlivky: 1 libra - 0,56 kg, 1 měřice - 61,5 l, 1 máz - 1,4 l)

        O dalších nástupcích a rechtorech školy bojkovské nepodávají pramemy archivu obecního dlouho žádných zpáv. Teprve roku 1760 jest zaznamenán František Svítil, po něm nastoupil v roce 1775 Jiří Novotný. Roku 1817 ustanovila hraběnka Žofie z Haugwitzu, jíž dle tehdejších zákonů praesentční právo příslušelo, jeho nástupcem Daniela Zedníka, rodáka z Brandýsa nad Orlicí v Čechách.

        Nejvýznačnějším dílem spadajícím do jeho působení v městečku jest postavení nové budovy školní v r. 1820, pozůstávající ze dvou učeben a bytu pro rechtora. Místo stavební vyhlédnuto na návrší, ležícím severně od městečka, a stavba provedena nákladem obce a vrchnosti. Obec vedle stavebního místa dala kámen, cihly, potah a pěší robotu, vrchnost darovala dříví, šindel, hřebíky a zaplatila řemeslníky. V nové budově vyučovány byly vedle dětí bojkovských i děti ze Bzové a Krhova, kteréž osady někdy počátkem 19. století byly k Bojkovicím přiškoleny. Za příznivého počasí docházely dítky z obou osad do Bojkovic, za nepohody vyučovány byly střídavě budˇ v Krhově nebo ve Bzové učiteli bojkovskými, kteří tam povinni byli docházeti. Samostatné školy zřízeny byly v roce 1856 ve Bzové a v roce 1865 v Krhově. Tíživě působil na učitelstvo v ten čas i dozor církevní, jemuž školy obecné zvláštní "Politickým školním zřízením" z r 1806 podřízeny byly. Dozor vykonávali děkani, v jejichž právomoc náleželo i ustanovovati učitelské síly na školách. Vyučovacími předměty na školách obecných byly tehdy čtení, psaní, psaní, počty a náboženstí. Povinnost školní trvala od 6. do 12. roku, potom bývaly nedělní opakovací hodiny pro mládež do 16. roku, v Bojkovicích odbývány opakovací hodiny po velkém mši svaté ve škole, jinde se tak dělo v kostele.

        V roce 1865 ustanoven byl správce školy Jan Tauber, rodák z Konice. Do jeho působení spadá vydání nových školních zákonů v roce 1869, jimiž zavedena osmiletá povinná docházka školní, zrušen církevní dozor a upraveny hmotné poměry učitelstva. škola Bojkovská vřaděna byla do 1. třídy platů: nadučitel měl 800, učitel 600 a podučitel 360 zl. ročního platu. Za něho, poněvadž žáků školou povinných bylo přes 300, rozšířena byla v roce 1869 zdejší škola na školu trojřídní. Třetí učírna zřídila se z čeledníku, chléva a komory. Po smrti Tauberově (13. září 1879) jmenován byl nadučitel Josef Černík, rodák krhovský, který zde až do roku 1908 blahodárně působil.

        Největších zásluh získal si postavením nové budovy školní, v níž umístěno bylo původně 5 tříd, kabinet a byty pro nadučitele, učitele a podučitele. Postavena byla po dlouholetých přípravných pracích, jimž největší překážky zdejší vrchnost kladla. Účelům školním odevzdána byla po slavnostním vysvěcení dne 16. září 1894. Ve staré budově umístěna byla v roce 1897 zimní hospodářská škola, která však již v roce 1899 pro nedostatek žactva byla přeložena do Uherského Brodu.

        V roce 1908 povoleno bylo c. k. zemskou školní radou zřízení měšťanských škol v městečku našem, čímž dávným tužbám obyvatelstva bylo vyhověno.

        Josef Černík řídil déle jednoho čtvrtstoletí ku všeobecné spokojenosti občanů i úřadů nadřízených. Učitelem byl výborným, kolegou milým, nadřízeným laskavým a uznalým. Činným byl i ve veřejném životě, zasedaje dlouhá léta v obecním výboře. Dlouholetým spolupracovníkem Černíkovým při výchově zdejší mládeže byl učitel Adolf Gillich, pocházející z Vicoměřic u Kojetína. Učitelem byl svědomitým a všestranně vzdělaným, člověkem šlechetným a obětavým, společníkem milým. Dlouhá léta sbíral dějiny městečka pro "Vlastivědu Moravskou". Po odchodu Černíkově roku 1908 prověřen byl prozatímní správou školy nejstarší její člen Jan Stříbrný. Od nového roku vedením správy školy pověřen Josef Kotek, nadučitel ze Záhorovic.

        Mnohá jména se ani nedochovala, ač by jejich nositelé právem činiti si mohli právo na náš vděk. Neboť byli nositeli světla, vzdělání a kultury, o něž s láskou pečovali. Jsou-li dvě slova, jimiž lze vystihnout povolání učitelské, pak je to trpělivost a především nesmírná obětavost. Nelze zabouchnout dveře školy a pro zbytek dne zapomenout na pracovní povinnosti a věnovat se pouze svému soukromí, což mnohá zaměstnání umožňují.

        Zvolí-li si kdo toto poslání a snaží-li se poctivě mu dostát, rozdává tím dobrovolně a obětavě svůj život a čas. Útěchou mu je vědomí, že i když jeho jméno bude zapomenuto, bude žít dál v účasti na pospolitosti obce a města. Zde na tomto místě, čtenáři milí, vzpomeň svých učitelů a vzdej ve svém srdci tichý dík.

        vybráno z kroniky Bojkovic - autor Karel Dolina