První zářijový den otevřela Základní škola T. G. Masaryka svou náruč nejen stávajícím, ale i novým příchozím z okolních vesnic, a to zejména žákům 6. ročníku.
Start po distanční výuce minulého roku, ale i přechod na 2. stupeň školy způsobil, že se šesťáci první dny stydlivě okoukávali a na nás bylo, abychom jim to seznamování a oťukávání usnadnili a zpříjemnili.
Proto se ve dnech 13. a 14. září přes 40 dětí zúčastnilo adaptačního kurzu s názvem Jedeme v tom společně. A protože nás stále obklopuje hrozba pandemie, útočiště nám tentokrát nabídl školní areál a o hladký průběh včetně stravy se postaralo provozní zázemí naší školy.
Na úvod přišel pozdravit a podpořit děti i realizační tým pan ředitel, stejně jako na konci kurzu pak pochválit žáky za úspěšné zvládnutí jejich první společné akce.
A jak to tedy probíhalo? V pondělí jsme stáli před skupinou dětí, které se obávaly odpovědět na jednoduchou otázku, stáli jsme před jednotlivci, pro které hlavním a nejdůležitějším cílem byla individuální výhra, a stáli jsme také před osamocenými bázlivými žáky, kteří by nejraději zůstali ve své komfortní zóně a v bezpečí svého vlastního světa či domova.
Po hrách, při nichž se nejdříve pořádně seznámili, museli postupně všichni prokázat schopnost spolupráce, vzájemné domluvy i pomoci v různých disciplínách. Na závěr prvního dne si soudržnost a to, že jsou všichni na stejné notě, potvrdili zážitkem ze společného bubnování, kterým je provedli skvělí profesionální bubeníci. Rachot bubnů a čišící radost dětí se ten podvečer line Bojkovicemi jako ta nejkrásnější hudební symfonie. Vše završilo opékání špekáčků a děti s plnými žaludky a usmívajícími se ústy, ještě mastnými od táborákové večeře, odchází unavené, ale šťastné a plné dojmů ke svým domovům.
Program dalšího dne potvrdil, že děti pochopily princip společného fungování v rámci „Olympiády“ zaměřené opět nikoli na soupeření, ale především na vzájemnou dohodu a respekt k jednotlivcům v rámci svého týmu.
Obraz malých nováčků se najednou před očima nás dospělých rychle mění. Jsou ukáznění, vyjádřit se k jakémukoli problému před spolužáky jim již nečiní takový problém, individuality zvyklé na vítězství jsou najednou pokornější a i ti, kteří se na začátku báli, po dvou dnech nešetří výrazy typu: nejlepší adapťák, škoda, že to netrvalo dýl, učitelé díky …
A naopak, i my chválíme je. Třídní učitelky a programová vedoucí s lektorkami z Domu dětí a mládeže, které nám ochotně a obětavě každý rok na kurzech pomáhají, si skoro se slzami dojetí v očích sdělujeme postřehy kladných posunů v chování našich svěřenců, hrdinských momentů a nasazení žáků u aktivit a upřímně oceňujeme kadety 2. stupně za pokroky, které za ty pouhé dva dny udělali.
Byly to hezké dva dny, během nichž děti získaly osobní povědomí, jak se chovat, přemýšlet a řešit problémy jako team, a nakonec se samozřejmě jako TEAM i radovat. Přejme jim, aby jim tento zážitek a společná zkušenost, nová kamarádství a soudržnost vydržely co nejdéle, a to nejen ve školních lavicích celého druhého stupně.
Adaptační kurz pohledem žáků
Na adaptační kurz jsme se jako jiné ročníky těšili, že se bude konat mimo školu a mimo město Bojkovice. To ovšem kvůli covidovým opatřením nešlo. A tak se letošní adapťák šesťáků konal v prostorách naší školy. Celým kurzem nás prováděla skupina agentů v složení paní učitelek Hany Lukášové, Petry Brůzlové, Šárky Pokorné, paní asistentky Zdeny Viceníkové a lektorek z DDM. Díky nim jsme se postupně stmelovali a učili se vzájemné spolupráci a komunikaci. Tyto věci jsme poté použili hlavně při týmových hrách. V druhé polovině kurzu jsme trávili společný čas se spolužáky například u nějakého vystoupení nebo také při tvoření vlajky a pokřiku našeho týmu. Jeden večer jsme u ohně opékali špekáčky. Povídali jsme si s kamarády naše historky a zážitky z prázdnin. Poslední den byl plný her. Pocity, že jsme to všichni spolu dokázali dotáhnout až do konce, byly nejlepší. Poté už jen zbývalo vyhlásit vítěze, rozdat ceny a rozloučit se. Škoda, že adapťák byl tak krátký. Ale doufám, že stmelení, které se mezi námi vytvořilo, bude pokračovat i do budoucnosti.
Sára Helová, 6. B
