100 let. Je to jen číslo? Každý z nás si představí něco jiného. Někdo krátký čas v nekonečném vesmíru, jiný úctyhodné roky v životě lidském. Čas je relativní, ale události, které se během oněch dlouhých let dějí, jsou důležitými milníky a mezníky našich životů - někdy šťastné, jindy smutné, ale vždy obohacující a nezapomenutelné.
Základní škola T. G. Masaryka oslavila v měsíci říjnu krásné stoleté výročí od svého založení. Tomáš Garrigue Masaryk, jehož jméno hrdě nese naše škola, kdysi řekl: „Život bez vzdělání je jako nerozvitý květ.“ Je tomu dlouhých sto let, kdy se naše malé městečko, anebo spíše vůle a ctižádost vzdělaných lidí v něm žijících, rozhodlo založit či postavit první měšťanskou školu. Položit základy vzdělanosti všem dětem, rozšiřovat jejich obzory a především ukázat jim, že učit se novým věcem nestojí nic, ale znamená to všechno. Roky ubíhaly a touha po vzdělání s přibývajícími generacemi rostla. A tak je k vidění nová budova a s ní nové prostory, které byly nadějí pro každé nově narozené dítě. Bohužel postupem času bojkovské školství neprochází jen změnami materiálními, ale především politickými. Do dění zasahuje nemilosrdně 2. světová válka a později 40 let režimu, v němž neměly své místo vzdělanost a profesionalita, ale pouze stranickost. Nic však netrvá věčně a každé bezpráví a příkoří má nejen svůj začátek, ale i konec. Porevoluční nadšení přineslo naší škole možnosti, jejichž ovoce sklízíme dodnes. Světlo světa spatřuje nový pavilon, sportovní hřiště, vstupní a stravovací pavilon, odpočinkové zóny, víceúčelové atletické hřiště… Velkou a nenahraditelnou zásluhu na všech těchto výstavbách má zřizovatel školy město Bojkovice, které je pilířem každé inovace a bez něhož by se základní škola nemohla pyšnit „nálepkou“ jedné z nejkrásnějších škol v republice. Malá měšťanská škola se rozrostla a stala se pýchou našeho města. Můžeme si říci, že jsme hrdi, a oslavovat kulaté výročí této krásné bojkovské dominanty.
První říjnový den jsme započali své oslavy v Muzeu Bojkovska. Krásnou a bezpochybně pestrou výstavou, na jejíž realizaci se podíleli kromě pana ředitele Tomáše Hamrlíka a jeho manželky letití a věrní občané Bojkovic a představitelé kultury. Manželé Šimoníkovi, paní učitelka Jindřiška Cimbálková, paní Květoslava Ogrodníková a především emeritní ředitel školy Zdeněk Ogrodník starší.
Kulturní program zpříjemňují děvčata 1. stupně s pěveckým vystoupením, které si připravily pod vedením paní učitelky Jitky Maštalířové.
Příchozí se mohli ve vzpomínkách vrátit o mnoho let zpět. Prohlédnout si s nostalgií a často i slzou v oku nejen černobílé fotografie, které zachytily jedinečnost okamžiků, jež se sice nevrátí, ale dávají nám možnost ohlédnout se ve vzpomínkách zpět. K lyžařským kurzům, závodům, jakými byl Partyzánský samopal, hromadným vystoupením na spartakiádách, pěveckým soutěžím a dalším chvílím, kdy i ti, kterým přibyly vrásky, byli dětmi a žáky základní školy.
Místnosti muzea jsou přeplněny a dostat se k fotografiím se zpočátku zdá býti nemožné. I to dokazuje, že bojkovští občané jsou na svou školu hrdi. Otázkou zůstává, proč nejsou k vidění i ti mladší….
O tři dny později však zástupce všech generací zaplavují prostory sportovní haly, kde od osmnácté hodiny probíhají oslavy kulatého výročí. Hlavním bodem programu je ocenění bývalých kantorů, kteří ve škole v minulých letech či desetiletích zanechali nesmazatelnou stopu. A tak přes dvacet zkušených učitelů, užívajících si dnes už zasloužilý odpočinek, přebírá z rukou ředitele školy a jeho zástupce pamětní plaketu, děkovný list a kytičku. Ke každému příchozímu pronáší pár zajímavostí a pochvalných slov Zdeněk Ogrodník st. Nejedno oko nezůstane suché a důstojnost a dojetí těchto okamžiků jsou hmatatelné. Bohužel nemálo bylo těch, kteří se tohoto večera nemohli zúčastnit ze zdravotních důvodů. Samozřejmě nemohou chybět ani slova starosty města Petra Viceníka a ředitele školy Zdeňka Ogrodníka, který ve svém projevu provede přítomné celou historií. V neposlední řadě přichází se svou přímluvou i emeritní ředitel Zdeněk Ogrodník starší.
Vystoupení Světlovánku či dvojí vstup amatérského, ale o to odhodlanějšího pěveckého sboru, slavnostní atmosféru jen umocňují. Celým večerem provázel zkušený pan učitel „zušky“ Roman Švehlík. První část je u konce a všichni příchozí jsou zváni na „Večer otevřených dveří“. A tak se skutečně přede všemi otvírají dveře tříd naší krásné školy, rodiče, ale i ti dříve narození mohou nahlédnout do „hodin“ fyziky, chemie, vyzkoušet si pokusy, které jsou v současné době nezbytnou součástí vyučovacích hodin, mohou si zazpívat a zavzpomínat na hodiny hudební výchovy, vyrobit mandaly v učebně výtvarky atd. Zkrátka a dobře, základní škola se ten slavnostní 4. říjnový podvečer otevřela všem, kteří nezapomněli a pochopili, že bez vzdělání a učitelů by žádná z generací nemohla dozrávat v kvalitní občany tvořící slušnou společnost.
Na velkých hodinách života je pouze jeden ukazatel: „Teď!“ Velké hodiny času odbíjí každou minutu, hodinu, každý den. Nikdy se nevrátí. Promarněné hodiny jsou ztraceny. A tak… Učíme dál naše žáky užívat si života na lyžařských kurzech, teambuildinzích, smát se v divadlech, prožívat se spolužáky chvíle, na které nikdy nezapomenou. Snažíme se o to, aby jednou, až bude naše krásná výjimečná škola slavit další, třeba půlkulaté výročí, stáli také se slzami v očích u fotografií a vzpomínali na vše, co prožili. Protože vzpomínky jsou něco, co nám nikdo nemůže vzít. Stejně jako vzdělání. Buďme hrdi na semínka, která zde před 100 lety byla zaseta stejně tak, jako jsme hrdi na všechny, kteří s láskou a úctou reprezentují jméno naší školy.
Kéž by letošní oslavy byly začátkem návratu do dob, kdy učitel byl člověk vážený a ctěný….
