Novinky

Je pátek 29. listopadu 2019 a od rána pozoruji pod sebou nevšední ruch. Tillichovo náměstí se chystá na nějakou velkou událost. Vánočně vyzdobené prodejní stánečky, velké zázemí pro občerstvení, obrovský adventní věnec se čtyřmi svíčkami a nově – přímo vedle mě – betlém se slaměnými figurkami v životní velikosti! A to nové pódium! Jak mu to sluší ve vánočním dekoru a s nápisem Základní škola T. G. Masaryka – Adventní setkání!

Začíná se stmívat, lidí přibývá, žesťový soubor svým vytrubováním koled zahajuje něco neobyčejného. Dozvídám se, že místní základní škola letos slaví stoleté výročí od svého založení a že dnešní Adventní setkání se ponese v duchu nejen vánočním, ale i oslavném. A poprvé na Tillichově náměstí! Pozorně poslouchám dialog dvou děvčat – Esterky žijící v roce 1919 a Amálky, dívky ze současnosti. A i když obě žijí v odlišné době, shodují se, že duch Vánoc by se nikdy neměl vytratit.

Na pódiu se střídají starší děvčata, jež ohromila náměstí svým dechberoucím zpěvem, se čtvrťáky, kteří v rámci svého tanečního vystoupení zapalují svíčky vánoční.

A teď nastává moje velká chvíle! Pan starosta Mgr. Petr Viceník a pan ředitel Mgr. Zdeněk Ogrodník společnými silami odpočítávají okamžik, kdy se honosně a pyšně rozzářím do dálky! Vánoční strom v Bojkovicích je rozsvícen! Počasí nám sice v tuto dobu úplně nepřeje, leje jako z konve, ale radost a rozzářená očička nejen dětí stojí za to!

A bohatý program pokračuje. Na jevišti recitují a tančí sněhové vločky alias třeťáci, poté prváčci staví s nadšením sněhuláky, čtvrťáci z plných plic pějí anglickou píseň a … co to? Na pódium míří ti nejmenší! Děti z mateřské školy si připravily pásmo Šmoulí Vánoce a roztomile a bezprostředně se předvádějí před plným náměstím. I ta dešťová přeháňka už ustává…

Celý podvečer se po náměstí i okolí line vůně nejen zabijačkových specialit, ale i svařáku, kávy, perníků atd. Moderátorská dvojice nás zve na tyto dobrůtky, které pro všechny přítomné připravila školní kuchyně. A jak všem chutná!

Malí čertíci ze 2. tříd se před zraky přítomných snaží vyřešit čertovskou záhadu a, i když tuší, že žádné peklo není, přece jen se trošku bojí. A za chvilku má obavy téměř každý! Po mostě se za obrovského hluku ženou na náměstí strašidelní čerti, doprovázení anděly a Mikulášem. Mikulášská družina z DDM účtuje s malými hříšníky…

Náměstí se zklidnilo a oči všech se opět upírají k pódiu, kde nás šesťáci svým vystoupením vrací do doby, kdy byla založena naše škola. Za velkého potlesku je střídají zpívající a recitující páťáci a poté dostává svůj prostor na pódiu DFS Světlovánek, který za doprovodu CM Koménka předvádí pásmo koledování.

Tuším, že se program po dvou a půl hodinách chýlí ke konci. Už mám přehled, jak se Vánoce slavily před sto lety, jak je prožívají lidé dnes, ale co bude dál? Za dalších sto let? Tato otázka se opakuje v podání obrovského zpívajícího davu. Více než 150 žáků, za podpory svých vyučujících, z plna hrdla zpívá píseň Za sto let a přítomné obecenstvo se přidává. Je cítit dojetí, společné souznění, radost z krásné adventní akce…

Na výlet do časů dávno minulých a do lavic prastarých jsme se vydali s letošními osmáky ve čtvrtek 14. 11. 2019.

Návštěva Muzea J. A. Komenského v Uherském Brodě ukázala žákům, jak „učitel národů“ už ve své době pokrokově a názorně vedl své žáky cestou poznání a vlastních prožitků. Program se skládal z dvou hodinových celků. Jeden, nazvaný Orbis pictus, byl praktickou ukázkou výuky Komenského a druhý zahrnoval prohlídku muzea s výkladem a videoprojekcí.

Pochvalné reakce žáků byly známkou toho, že podobné návštěvy mají smysl a doplní školní vědomosti tak, jak bychom si my učitelé přáli.

Okrskové kolo v halové kopané v Bojkovicích 6. 11. 2019

Náš tým odehrál turnaj výborně a postoupil do okresního finále. Jelikož v den turnaje byla stávka škol, některé týmy se z turnaje na poslední chvíli odhlásily. Do OK postoupila vítězná ZŠ TGM Bojkovice a ZŠ Na Výsluní UB.

Tým hráčů: Klimeš M., Sommer J., Svoboda E., Malár T., Žak M., Kusín P., Sekér A., Kalík F., Kovář V., Surý Š.

Okresní kolo v halové kopané ve Starém Městě 19. 11. 2019

Po jednoznačném vítězství v okrskovém kole jsme zajížděli na OK do St. Města. V silnější konkurenci týmů z Uherskohradišťska se nám již tak nedařilo a obsadili jsme celkové 3. místo. Vítězem se stala ZŠ Sportovní, která má v týmu hráče 1. FC Slovácko.  Finálového turnaje se zúčastnily celkem 4 školy

Tým hráčů: Klimeš M., Sommer J., Svoboda E., Malár T., Žak M., Kusín P., Sekér A., Kalík F., Kovář V.

Exkurze do středních škol pokračovaly ve druhém listopadovém týdnu návštěvou OA v Uh. Brodě.

V pátek 15. listopadu vybraní žáci devátého ročníku navštívili Obchodní akademii v Uherském Brodě. Absolvovali prohlídku celé školy a v odborných učebnách jim paní učitelka povyprávěla o oblastech, na které se tato střední škola zaměřuje. Sami byli zapojeni do různých aktivit a ve skupinových pracích pracovali na tématech, na která by v dnešní době měl být kladen důraz – téma drog a závislostí. Návštěva pro ně jistě byla přínosná, a zda už se pro tuto školu rozhodnou a příští rok se stanou jejími studenty, už je jen na nich.

Od páté hodiny odpolední se na náměstí scházejí lidé, aby si připomenuli třicet let od sametové revoluce.

Dospělí i děti si krátí chvíli čekání prohlížením vystavených prací žáků základní školy s tématem před a polistopadových událostí. Vzhledem k náladě, která se poslední dny, týdny, či dokonce roky objevuje mezi lidmi, organizátoři nečekají velkou účast. Zástupci města Bojkovice i základní školy vlastně neví, co mají čekat. Prázdné náměstí? Protestní akce bojkovských zastánců starých pořádků? Či jen prostě bojkot této akce? „Přirozenou nevýhodou demokracie je to, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatímco těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše.“ Slova muže, jehož jméno je logicky se sametovou revolucí nejvíce spojováno, slova předního představitele Občanského fóra a našeho prvního porevolučního prezidenta Václava Havla. Nervozita je proto znát.

Přesto, když se na Tillichovo náměstí začne pomalu snášet tma, přicházejí desítky bojkovských občanů a centrum našeho malého městečka se začíná zaplňovat. Symbolicky přesně v 17 hodin a 11 minut se z pódia rozezní melodie české státní hymny v podání místního pěveckého sboru Notabene. Dav umlkne a ve vzduchu je cítit cosi z oněch listopadových dnů roku 1989.

Následuje vystoupení žáků Základní školy Tomáše Garrigua Masaryka. Pásmo, v němž všechny přítomné provedou dobou, která začala na balkoně Staroměstského náměstí 25. února 1948 a skončila díky statečnosti nejen mladých lidí v listopadové dny roku 1989. Žáci devátých tříd Veronika Jančová a Tomáš Dolina připomněli všem dobu totalitního režimu, který zde vládl tvrdou rukou nekonečných jedenačtyřicet let. Dobu nesvobody, strachu, zatýkání, mučení, vykonstruovaných politických procesů a poprav nevinných lidí. Ticho a vážnost situace je hmatatelná.

Proslov pana radního Vlastimila Hely atmosféru jen umocňuje. Pro ty, kteří si nemohou pamatovat období totality, přibližuje, jak to za dob komunismu chodilo. Nejednoho z nás mrazí v zádech. Naději do budoucna, jak sám říká, nalézá v mladé generaci.

Dvě studentky Gymnázia J. A. Komenského v Uherském Brodě, absolventky naší základní školy, čtou své práce, svá zamyšlení nad tím, jak vidí naši zemi po 30 letech od revolučních dnů. Při jejich prezentaci se opět nelze ubránit dojetí. Není se co divit, že Adéla Zábojníková a Lucie Brůzlová se se svými úvahami dostaly až do Štrasburku, kde Adélka jako vítězka soutěže o nejlepší článek bude svou práci číst přímo v europarlamentu. Hlavou nejednoho přítomného jistě proběhne myšlenka, že když takto uvažují mladí lidé, není vše ztraceno a že proti „blbé náladě“, kterou se kolem nás snaží spousta lidí šířit, je i nastupující generace imunní.

Pan starosta Petr Viceník naváže v duchu naděje, kterou přináší současní mladí lidé, ale zároveň nezapomene připomenout obavy z technologií, jež umožňují šíření nepravdivých zpráv. Jeho slova jsou pragmatická a pro všechny přítomné, kteří drží v rukou otěže výchovy svých potomků, velmi důležitá. Společně s organizátory tohoto podvečera – místostarostkou Dagmar Peřestou, ředitelem školy Zdeňkem Ogrodníkem, Vlastimilem Helou a v neposlední řadě zastupitelem Zlínského kraje Liborem Lukášem - zapálí svíčky a předají je symbolicky nástupcům demokracie – žákům a studentům.

Nemálo lidí se k nim přidá a střed našeho malého náměstí se plní hořícími svíčkami. K uším přítomných doléhají písně Gaudeamus igitur či Jednou budem dál v podání sboru Notabene a ke svému vystoupení se chystá hudební skupina bývalých žáků základní školy, kteří dnešní podvečer uzavřou.

Lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu je přesně tím, co otevírá dveře zlu. Važme si proto všech, kteří se s tím nesmířili a nehodlají zavírat oči a být lhostejnými. Protože nebylo nic snazšího, než zavřít oči a stejně jako nemalé množství obcí v naší republice se s oslavami vypořádat mlčením. V Bojkovicích se nemlčelo. Cinkalo se klíči. Houkaly sirény, až se do očí draly slzy, vodní děla stříkající do Olšavy připomínala, co se před 30 lety dělo. A tak to má být. Protože těm, co zapomínají,  je třeba připomenout.

Ve druhém listopadovém týdnu pokračovaly exkurze žáků 9. tříd do středních škol v našem okolí. Tentokrát jejich cesta směřovala do Slavičína.

V úterý 12. 11. čekal na naše deváťáky před školou autobus, který s nimi v 8:00 hod. vyrazil na cestu do Slavičína. Cílem byla prohlídka Gymnázia JP a SOŠ v tomto městě. Ještě předtím však měli žáci možnost podívat se do provozu slavičínské firmy NTS Prometal Machining, s. r. o., která dodává výrobcům strojů strojírenské díly a moduly vyrobené podle výkresové dokumentace zákazníků. Žáky uvítal obchodní ředitel a jednatel firmy Ing. Kašpárek, který je seznámil s historií společnosti a jejím zaměřením. Deváťáci se podívali do různých objektů firmy, poznali různé procesy a technologie výroby.

Po prohlídce Prometalu se rozdělili na dvě skupiny, z nichž jedna navštívila Střední odbornou školu ve Slavičíně – Divnici, druhá se zúčastnila výuky na Gymnáziu Jana Pivečky ve Slavičíně.

Větší skupina žáků odjela do SOŠ, kde je přivítala zástupkyně ředitele Mgr. Strnková, která s nimi pohovořila o možnostech vzdělávání na této škole. S Ing. Horalíkem si prošli školní prostory, nahlédli do různých učeben a dílen. Po svačině, kterou ve škole dostali, je čekala asi nejzajímavější část exkurze. Byli rozděleni na dvě poloviny, které byly postupně seznámeny s moderními zařízeními a technologiemi. V jedné místnosti žáci viděli moderní laserovou techniku a robotiku, ve druhé shlédli práci na 3D tiskárně. Kromě zajímavých poznatků si odtud odnesli plastovou klíčenku a propisku popsanou pomocí laseru gravírovací technikou.

Menší skupinka deváťáků se zapojila do výuky na místním gymnáziu. Žáci postupně navštívili hodinu chemie a dvě různé hodiny biologie. V chemii si mohli zopakovat chemické názvosloví, shlédnout různé pokusy, v biologii nejprve pozorovali pod mikroskopem preparát, který si sami připravili, poté jim byla zajímavou formou objasněna funkce lidského mozku, kdy se mohli přesvědčit o zrakových klamech a barevných iluzích.

Exkurze na školách ve Slavičíně byla určitě pro některé žáky motivací, aby se pro některou z nich rozhodli a v příštím školním roce ji začali navštěvovat.

Tak, jako každý rok, jezdí žáci 9. ročníku na střední školy v našem okolí. První z nich byla SPŠ Uherský Brod, kterou ve čtvrtek 7. listopadu navštívili v počtu 38 naši deváťáci. A jak tato akce probíhala? To se dočtete v následujících řádcích.

V 8:00 hodin vyjel autobus plný zvědavých žáků do Uherského Brodu. Hned po příjezdu je přivítal ředitel školy PaedDr. Rostislav Šmíd. Po asi 20minutové společné besedě byli rozděleni do dvou skupin, kdy každá z nich viděla prezentaci o škole a procházela jejími budovami.  Deváťáci si prohlédli velmi dobře vybavené dílny pro učební obory strojní mechanik, elektrikář, autoelektrikář atd., ale i další moderně zařízené učebny pro výuku robotiky, CNC programování a jiných technologií. Nakonec navštívili místní středisko HI-TECH, které disponuje moderními učebnami vybavenými ICT a prezentační technikou. (technologie 3D tisku, 3D scanování, 3D projekce…).

Exkurze byla velmi zajímavá a určitě se některým žákům líbila natolik, že zde budou chtít studovat.

Již minulý rok jsme nastartovali unikátní projekt pro zlepšení vztahů mezi dětmi v kolektivu na naší škole, a to skrze celý druhý stupeň. V první polovině září proběhly adaptační kurzy pro letošní 4 třídy šesťáků a stmelovací kurzy pro 7. a 8. ročníky druhého stupně s jejich třídními učiteli. 9. třídy, pro které je kurz zaměřen již více na osobnostní rozvoj, hledání vlastních silných stránek a osobního potenciálu pro své další směrování, proběhl na začátku října.

Náplň kurzů je vždy sestavena z her zážitkového vzdělávání, které jsou přímo určeny na prověření schopností komunikace, spolupráce, vzájemné pomoci a důvěry v týmu. A je plně na žácích, jak to pojmou, co si z toho dobrého vezmou pro sebe a jak se k celé akci postaví.

To, co si zažijí, se pak učí zpracovat, uplatňovat a pamatovat při dalších aktivitách a na většině dětí je vždy hned vidět, jak si to užívají, zkouší nové cesty, přistupují aktivně k výzvám, zažívají osobní i společné úspěchy a ocenění kolektivem. Ale i neúspěch a konflikt posouvá vpřed - naučit se překonat překážku, strach, postavit se k prohře či zklamání, zamakat na sobě, přijmout odpovědnost, být trpělivý, namotivovat ostatní, zkrátka vypořádat se se vzniklou nepříjemnou situací - i tím si skoro každý prošel. I to je ale nedílnou součástí rozvoje vztahů a osobnosti v kolektivu a někdy možná cennější zkušenost pro život, než pohodlná cestička, kterou se jim mnohdy my, rodiče i učitelé, snažíme umetat, aby děti byly hlavně v klidu, pohodě a bezpečí.

Letos jsme také posunuli hranice prostoru pro žáky tím, že jejich telefony zůstaly u učitelů v úschově pro případ nouze, aby měli možnost si opravdu užít staré dobré techniky osobní domluvy v přímém kontaktu a možnost si vyhledat i ve volných chvílích zábavu se spolužáky, a ne s technologií. Pro všechny to byl opravdu silný zážitek, zvláště pro ty, co se jinak do kontaktu s ostatními dětmi moc jinak nedostanou. Nejen při programu, ale i ve volných chvílích, si tedy děti hrály spolu, bavily se s ostatními, vymýšlely si společné aktivity a zábavu, domlouvaly se v přímém kontaktu. A šlo jim to opravdu skvěle!

Dle hodnocení většiny našich žáků se i tento ročník kurzů velmi povedl, program je pobavil i splnil své poslání a můžeme se těšit na další společné akce.

Samozřejmě se budeme snažit nabyté zkušenosti dětí celoročně úročit i v každodenním kontaktu ve škole tak, aby vynaložené úsilí a pozitivní zážitky z kurzů nezapadly a jak děti, tak učitelé si mohli tento školní rok společně užít a prožít ve vzájemné přátelské atmosféře, neboť dobrá nálada dělá dobré vztahy a jen ty přináší nejlepší výsledky.

V měsíci říjnu jsme atletické snažení na 1. stupni nasměrovali na vytrvalý běh. Jeho postupný trénink vyvrcholil závody na 600 a 800 m.

Život je plný překážek a těžkých chvil a člověk se musí snažit je překonávat, aby mohl, silnější, jít dál. Proto děti na 1. stupni chápou význam tělesného cvičení a sportování, které nám přináší radost, ale mnohdy i dřinu a bolest. A právě překonáním takových okamžiků ve sportu simulujeme řešení obtížných situací v pozdějším věku.

Mezi opravdu náročné disciplíny atletiky můžeme určitě zařadit vytrvalý běh. Trénujeme ho postupně formou her a soutěží, využíváme třeba fartlek (kombinace běhu pomalého i rychlého, u malých dětí i chůze), štafety na více kol, běh na 4 kola bez zastavení aj. Tréninkové období pak vrcholí nominačním třídním závodem, ze kterého 5 nejlepších chlapců a dívek reprezentuje třídu v závodě ročníkovém. A ten je opravdu přehlídkou výborných výkonů těch, kteří se nebojí sáhnout až na dno vlastních sil. Jinak, ono asi opravdu platí heslo jednoho skvělého sportovce: "Když nemůžeš, můžeš ještě dvakrát tolik".

600_a_800_m_ZS_TGM_2019.pdf​​​​​​​

V pátečním říjnovém ránu se vydali žáci pátých tříd společně se svým doprovodem autobusem směr Nezdenice na tradiční přírodovědnou exkurzi. 

Svižným krokem, který nás po ránu zahřál, jsme se vydali z nádraží do opuštěného lomu nad nezdenickým koupalištěm. Zde se žáci dozvěděli o složení hornin, způsobech a historii těžby.

Poté jsme se přemístili k nezdenické kyselce a vyslechli si příspěvek o vzniku a účincích minerálních pramenů v regionu.

Následovala procházka polní cestou směrem na Záhorovice, při které nás okukovalo stádo krav s telátky. Záhorovické dětské hřiště jsme využili k drobnému sportování.

Na závěr jsme ještě ochutnali záhorovický minerální pramen a už nás čekal poslední, a to nejkrásnější, úsek naší výpravy po cyklostezce do Bojkovic.

Procházka prospěla všem. Kromě nových přírodovědných  poznatků žáci utužili svá kamarádství, zasportovali si a udělali něco pro své zdraví.

100 let. Je to jen číslo? Každý z nás si představí něco jiného. Někdo krátký čas v nekonečném vesmíru, jiný úctyhodné roky v životě lidském. Čas je relativní, ale události, které se během oněch dlouhých let dějí, jsou důležitými milníky a mezníky našich životů - někdy šťastné, jindy smutné, ale vždy obohacující a nezapomenutelné.

Základní škola T. G. Masaryka oslavila v měsíci říjnu krásné stoleté výročí od svého založení. Tomáš Garrigue Masaryk, jehož jméno hrdě nese naše škola, kdysi řekl: „Život bez vzdělání je jako nerozvitý květ.“ Je tomu dlouhých sto let, kdy se naše malé městečko, anebo spíše vůle a ctižádost vzdělaných lidí v něm žijících, rozhodlo založit či postavit první měšťanskou školu. Položit základy vzdělanosti všem dětem, rozšiřovat jejich obzory a především ukázat jim, že učit se novým věcem nestojí nic, ale znamená to všechno. Roky ubíhaly a touha po vzdělání s přibývajícími generacemi rostla. A tak je k vidění nová budova a s ní nové prostory, které byly nadějí pro každé nově narozené dítě. Bohužel postupem času bojkovské školství neprochází jen změnami materiálními, ale především politickými. Do dění zasahuje nemilosrdně 2. světová válka a později 40 let režimu, v němž neměly své místo vzdělanost a profesionalita, ale pouze stranickost. Nic však netrvá věčně a každé bezpráví a příkoří má nejen svůj začátek, ale i konec. Porevoluční nadšení přineslo naší škole možnosti, jejichž ovoce sklízíme dodnes. Světlo světa spatřuje nový pavilon, sportovní hřiště, vstupní a stravovací pavilon, odpočinkové zóny, víceúčelové atletické hřiště… Velkou a nenahraditelnou zásluhu na všech těchto výstavbách má zřizovatel školy město Bojkovice, které je pilířem každé inovace a bez něhož by se základní škola nemohla pyšnit „nálepkou“ jedné z nejkrásnějších škol v republice. Malá měšťanská škola se rozrostla a stala se pýchou našeho města. Můžeme si říci, že jsme hrdi, a oslavovat kulaté výročí této krásné bojkovské dominanty.

První říjnový den jsme započali své oslavy v Muzeu Bojkovska. Krásnou a bezpochybně pestrou výstavou, na jejíž realizaci se podíleli kromě pana ředitele Tomáše Hamrlíka a jeho manželky letití a věrní občané Bojkovic a představitelé kultury. Manželé Šimoníkovi, paní učitelka Jindřiška Cimbálková, paní Květoslava Ogrodníková  a především emeritní ředitel školy Zdeněk Ogrodník starší.

Kulturní program zpříjemňují děvčata 1. stupně s pěveckým vystoupením, které si připravily pod vedením paní učitelky Jitky Maštalířové.

Příchozí se mohli ve vzpomínkách vrátit o mnoho let zpět. Prohlédnout si s nostalgií a často i slzou v oku nejen černobílé fotografie, které zachytily jedinečnost okamžiků, jež se sice nevrátí, ale dávají nám možnost ohlédnout se ve vzpomínkách zpět. K lyžařským kurzům, závodům, jakými byl Partyzánský samopal, hromadným vystoupením na spartakiádách, pěveckým soutěžím a dalším chvílím, kdy i ti, kterým přibyly vrásky, byli dětmi a žáky základní školy.

Místnosti muzea jsou přeplněny a dostat se k fotografiím se zpočátku zdá býti nemožné. I to dokazuje, že bojkovští občané jsou na svou školu hrdi. Otázkou zůstává, proč nejsou k vidění i ti mladší….  

O tři dny později však zástupce všech generací zaplavují prostory sportovní haly, kde od osmnácté hodiny probíhají oslavy kulatého výročí. Hlavním bodem programu je ocenění bývalých kantorů, kteří ve škole v minulých letech či desetiletích zanechali nesmazatelnou stopu. A tak přes dvacet zkušených učitelů, užívajících si dnes už zasloužilý odpočinek, přebírá z rukou ředitele školy a jeho zástupce pamětní plaketu, děkovný list a kytičku. Ke každému příchozímu pronáší pár zajímavostí a pochvalných slov Zdeněk Ogrodník st. Nejedno oko nezůstane suché a důstojnost a dojetí těchto okamžiků jsou hmatatelné. Bohužel nemálo bylo těch, kteří se tohoto večera nemohli zúčastnit ze zdravotních důvodů. Samozřejmě nemohou chybět ani slova starosty města Petra Viceníka a ředitele školy Zdeňka Ogrodníka, který ve svém projevu provede přítomné celou historií. V neposlední řadě přichází se svou přímluvou i emeritní ředitel Zdeněk Ogrodník starší.

Vystoupení Světlovánku či dvojí vstup amatérského, ale o to odhodlanějšího pěveckého sboru, slavnostní atmosféru jen umocňují. Celým večerem provázel zkušený pan učitel „zušky“ Roman Švehlík. První část je u konce a všichni příchozí jsou zváni na „Večer otevřených dveří“. A tak se skutečně přede všemi otvírají dveře tříd naší krásné školy, rodiče, ale i ti dříve narození mohou nahlédnout do „hodin“ fyziky, chemie, vyzkoušet si pokusy, které jsou v současné době nezbytnou součástí vyučovacích hodin, mohou si zazpívat a zavzpomínat na hodiny hudební výchovy, vyrobit mandaly v učebně výtvarky atd. Zkrátka a dobře, základní škola se ten slavnostní 4. říjnový podvečer otevřela všem, kteří nezapomněli a pochopili, že bez vzdělání a učitelů by žádná z generací nemohla dozrávat v kvalitní občany tvořící slušnou společnost.

Na velkých hodinách života je pouze jeden ukazatel: „Teď!“ Velké hodiny času odbíjí každou minutu, hodinu, každý den. Nikdy se nevrátí. Promarněné hodiny jsou ztraceny. A tak… Učíme dál naše žáky užívat si života na lyžařských kurzech, teambuildinzích, smát se v divadlech, prožívat se spolužáky chvíle, na které nikdy nezapomenou. Snažíme se o to, aby jednou, až bude naše krásná výjimečná škola slavit další, třeba půlkulaté výročí, stáli také se slzami v očích u fotografií a vzpomínali na vše, co prožili. Protože vzpomínky jsou něco, co nám nikdo nemůže vzít. Stejně jako vzdělání. Buďme hrdi na semínka, která zde před 100 lety byla zaseta stejně tak, jako jsme hrdi na všechny, kteří s láskou a úctou reprezentují jméno naší školy.

Kéž by letošní oslavy byly začátkem návratu  do dob, kdy učitel byl člověk vážený a ctěný….

Dvacátý čtvrtý zářijový den stál na startu svého podzimního rozběhu a žáci naší školy se kolem osmé hodiny ranní začali rozcvičovat a připravovat na starty, které je čekaly v rámci sprinterského zápolení.

Byl před námi jeden z vrcholů atletického podzimu – Sprinterský víceboj v Uherském Brodě. Mladí atleti přijeli do rodiště Jana Amose Komenského připraveni utkat se na krátké trati o co nejlepší umístění. Krátké běhy na 40 metrů střídaly delší, únava narůstala, ale sluníčko vykukující zpoza mraků dávalo tušit, že ten dnešní den bez medailí nezůstane.

Nejmladší čtvrťáky na startovních blocích střídali nejzkušenější borci z devátých ročníků a dávali vzor a příklad těm menším. Ti je naopak nakazili svým nadšením a vírou, že vyhrát mezi trénovanými borci není nemožné. A tak cílovou metu protne hruď posledního závodníka, je dobojováno a čeká se na výsledky.

Věřili jsme v úspěch, ale to, co doléhá k našim uším se zdá být jen krásným snem. Do SUPERFINÁLE postupuje hned pět žáků naší školy. Finále je strhující a fandící aplaus domácích je neklamným znamením, že to nebude snadné. První běh a první dvě místa přesto obsazují mezi nejmladšími závodnicemi děvčata z Bojkovic – Veronika Vystrčilová a Anna Stojaspalová. Iveta Radová se raduje z 1. místa v dalším rozběhu, Karolína Perďochová dobíhá na místě druhém a absolutním favoritem se stává Miloslav Klimeš, který v superfinále nechává ostatní hochy za svými zády.

A tak, když se vyhlašují výsledky družstev, víme, že jsme uspěli. Na „bednu“ nakonec mohla vyskočit děvčata 4. a 5. tříd na stupínek nejvyšší, holky starší i ty nejzkušenější obsadily druhá místa a borci z devátého ročníku zaostali pouze za nejlepšími domácími sprintery.

Odcházíme, sluneční paprsky se nám opírají do zad, ale to hlavní, co nás hřeje,  je pocit, že jsme opět nezklamali a že o úspěchu nerozhoduje velikost školy či města, ale odhodlání trénovat a věřit, že když poběžíme jako o závod, dokážeme urvat to nejlepší.

Výsledková listina školního finále 4. a 5. ročníku:

Sprinterak_2019.pdf

Soutěž družstev, která tvoří tři žáci, přičemž každý z nich absolvuje všechny čtyři atletické disciplíny (60 m, skok daleký, hod míčkem/vrh koulí, 600 m/800 m).

Starší chlapci - 10. místo - Žak M., Hřib W.. – 3532 b. (pozn,: třetí nominovaný do týmu se z účasti na poslední chvíli omluvil)

Starší dívky - 3. místo - Jančová V., Urbánková K., Korpasová Z. – 3934 b.

Mladší chlapci - 4. místo   Hověžák J., Slámečka, Janůj J. – 3272 b.

Mladší dívky - 4. místo   Belková M., Pospíšilová L., Jančová H.  – 3883 b.

Celkem se atletického čtyřboje zúčastnilo 13 škol z celého okresu a naše škola obsadila celkové 6. místo (celkem 14621 bodů).

Ne každý má to štěstí pozorovat svými smysly krásy okolního světa. Jaké to je nevidět, si mohly na vlastní kůži vyzkoušet děti prvního stupně.

Prostory Náměstí J. Tillicha ráno v 8 hodin ožívají. Parta nadšených pracovnic Domu dětí a mládeže ve spolupráci se studenty Církevní střední školy pedagogické a sociální si připravily v rámci projektu Nadačního fondu Českého rozhlasu Světluška několik stanovišť, na kterých si děti postupně vyzkoušely některé z každodenních činností, ovšem tentokrát se šátkem na očích, nebo s brýlemi. Naplno si mohly uvědomit, že život ve tmě není vůbec jednoduchý a o to víc je třeba si daru vidění vážit a zrak si chránit.

Děkujeme organizátorkám akce za prima dopoledne a rodičům našich žáků za nemalý finanční příspěvek na dobrou věc.

Tradiční sportovní dopoledne připravil Sportovní klub Slovácká Viktoria Bojkovice společně s Domem dětí a mládeže Bojkovice pro děti z mateřských a základních škol nejen Bojkovic..

Dopoledního sportování se zúčastnilo cca 250 dětí, na které.čekaly pohybové aktivity ve sportovních disciplinách zajišťovaných Slováckou Viktorií a DDM Bojkovice. Opět byl největší zájem o fotbálek ve dvou arénkách a samozřejmě i o skákací hrad.

Asi každý si pamatuje na svůj první den ve škole. I naši prvňáčci si toto slavnostní dopoledne příjemně prožili. V krásně vyzdobených třídách je přivítaly třídní učitelky Mgr. Jitka Josefíková a Mgr. Taťána Kapsová.

Na čtyřicet malých nedočkavých žáčků usedlo poprvé do školních lavic, kde je kromě paní učitelek přivítal i pan starosta Mgr. Petr Viceník, pan ředitel Mgr. Zdeněk Ogrodník a paní vychovatelky školní družiny.

Všichni popřáli malým školáčkům hodně úspěchů a jedniček ve škole, do které vykročili správnou nohou. Stejné přání měli také jejich rodiče, prarodiče a další přítomní, kteří sledovali toto slavnostní zahájení.

Zahájení školního roku se už tradičně koná v prostoru před školou.

Po státní hymně si žáci, učitelé a zčásti i rodiče vyslechli slavnostní vítací řeč pana ředitele Mgr. Zdeňka Ogrodníka a také starosty města Mgr. Petra Viceníka. Oba žákům i učitelům popřáli úspěšný nový školní rok 2019/2020.

Někteří žáci plavou v matice, jiní v zeměpisu:-) V úterý 4.6.2019 si naši malí šikulové zaplavali na plaveckém bazénu Delfín UB v tradiční plavecké soutěži žáků prvního stupně.

Žáci druhých až pátých tříd měli určenou délku a způsob plavání podle věkové kategorie. Každý ročník tvořili čtyři zástupci. Závody probíhaly individuálně a v závěrečné štafetě bojovali  tři plavci z každého ročníku.

V soutěži jednotlivců jsme získali 3 zlaté a 1 bronzovou medaili - zásluhou Elišky a Jindřišky Michalčíkových, Jana Ondruška  a Elišky Pokorné. 

Ve štafetách jsme společně vybojovali 1 stříbrnou a 2 bronzové medaile.

Všem zúčastněným plavcům moc děkujeme za účast a medailistům blahopřejeme!

„Sveřepí šakali zavile vyli na bílý měsíc…“ I s touto legendární větou plnou pravopisných lahůdek by si účastníci tradiční školní soutěže nazvané O krále pravopisu lehce poradili (ne jako Hujer, který z ní obdržel dvojku).

Celého soutěžního klání se zúčastnilo celkem 17 deváťáků, kteří v průběhu celého školního roku plnili několik pravopisných „disciplín“ – klasické diktáty, doplňovačky, „běhací“ diktát, dokonce i televizní diktát zprostředkovaný Zdeňkem Svěrákem. Kolo od kola ubývalo pravopisných chyb, zrychlovalo se tempo diktování, v závěru soutěže se zvyšovalo napětí při vyhodnocování dalších kol…

A kdo nakonec usedl na pomyslný královský trůn a patří mu královská koruna? Královnou pravopisu se stala Lucie Brůzlová (9.A), 2. místo patří Denise Šopíkové (9.B) a na 3. stupínku se umístila Tereza Procházková (9.B). Všem moc gratulujeme a přejeme hodně úspěchů na vybraných středních školách! Faktem je, že na diktáty jsou skvěle připraveny…

V podobném duchu, avšak s menší obtížností, se nesla soutěžní kola i v nižších ročnících s následujícími vítězkami:

6. ročník – Emma Charvátová (6.C)

7. ročník – Jana Synčáková (7.B)

8. ročník – Beáta Matějíková (8.B)

Hra Naše třída polského autora Tadeusze Slobozianka  je jakýmsi průřezem dějinami dvacátého století.  Hlavními postavami jsou spolužáci z malotřídky na východě Polska Ústřední událostí dramatu je masakr v městečku Jedwabnem, při kterém bylo v roce 1941 zavražděno několik set židovských obyvatel. Až na začátku 21. století vyšlo najevo, že pachateli otřesného zločinu nebyli němečtí okupanti, ale místní obyvatelé, známí a spolužáci zavražděných. Tuto divácky náročnou hru měli žáci devátého ročníku možnost zhlédnout v polovině května v Městském divadle Zlín.

Usazena na jednom z autobusových sedadel vyrážím se svými spolužáky vstříc kulturnímu zážitku. S pohledem upřeným na kapky deště poklepávajícími na okenní sklo přemýšlím o nadcházející události. S příchodem do divadla mě přepadlo teplo. Tolik lidí ve slavnostních šatech. Bylo to tady. Začátek představení. S menší nejistotou sedím v první řadě. Kde se ty myšlenky pořád berou? Během představení jsme pociťovala úzkost, mrazení v zádech i údiv, jak krutá historie opravdu byla. Neslušná mluva, mučení, lži. Období 2. světové války. Jak mohl být někdo tak bezcitný a krutý? Nejvíce mě zaujal fantastický herecký výkon. S pusou dokořán a obdivem opouštím divadlo ve Zlíně. Zážitek ve mně zanechal tolik smíšených pocitů. I teď po čase, když na to pomyslím, se cítím nejistě, ale zároveň jsem vděčná za to, že jsem se mohla na vlastní oči přesvědčit o krutosti doby.

Tereza Procházková, 9. B

Zdroj obrázku:   https://divadlopolarka.cz/inscenace/nase-trida/