Tak trochu nečekaná olympijská medaile Terezy Voborníkové přinesla bezesporu radost nejednomu biatlonovému fanouškovi. Jakou euforii ovšem způsobil 4. ročník letošního školního biatlonu na suchu, ví jen ten, kdož 24. února ve Sportovní hale Zdeňka Ogrodníka byl, závodil, fandil. Byla to opět nezapomenutelná podívaná se vší sportovní nádherou, která k ní patří.
Všichni ti, kteří na 2. stupni vynikají v běhu, obratnosti a přesnosti se stali hrdými reprezentanty své třídy. Tři děvčata, tři hoši, podavač. Jeden za všechny, všichni za jednoho. Jeden tým s odhodláním stát se letos biatlonovým králem. Konkurence je však velká. Každá třída touží po vítězství, ale ne každý dokáže udržet nervy na uzdě. Rozhoduje se totiž na střelnici. Kužely namísto terčů, míče namísto zbraní. Vše ostatní zůstává. V prvním kole se hází vsedě, následuje „stojka“, a když už jsou všichni unaveni a energickou bombu přináší „jen“ frenetické povzbuzování diváků, čeká závodníky nejtěžší „ležka“. Mezitím však překážky ve formě žíněnek, švédských beden či nebezpečných zákrut vše komplikují a ztěžují. A nejste-li dostatečně přesní, čekají vás trestná kola, která váš vyčerpaný organismus dorazí. Po dvou hodinách je hotovo. 77 závodníků padá na zem a v duchu sčítá trestná kola.
Jde však jen o vítězství? Nebo o soudržnost, tým, radost z pohybu a skvělou atmosféru? Odpovězte si sami. A jaká je odpověď na otázku, kdo se stal letošním biatlonovým králem? Neporazitelnými a nejšťastnějšími byli biatlonisté ze VII. A, za nimi zaostali o pouhé tři vteřiny borci z IX. A, o třetím umístění rozhodly nakonec dvě sekundy, o něž byli pomalejší osmáci z béčka.
Bylo to krásné biatlonové dopoledne. A možná jednou – kdo ví – třeba lvíček na prsou a závody pod olympijskými kruhy čekají v budoucnu i na některého z našich mladých sportovců. Protože budoucnost patří těm, kdo sní a nebojí se své sny uskutečnit.