Existuje kouzelné místo, kde můžete najít tančící stromky, neposedné dárečky, Mikuláše i ty rohaté, a když budete hodní, najdou si vás i andělé a obdaří vás úsměvem, dárečkem, ale především vlídností. Pak se kdesi zdaleka ozve tajemné odpočítávání a před vašima očima se rozzáří majestátní smrk, jehož světla nesou jasný vzkaz – začíná Advent…
Ptáte-li se, jak dalekou cestu byste museli urazit, abyste na ono tajemné místo přišli, odpověď vás jistě potěší. Je to blíž, než si myslíte. Ten, kdo se v pátek 28. listopadu ocitl na Tillichově náměstí, už odpověď zná. Právě tam totiž díky Základní škole Tomáše Garrigua Masaryka a ostatním místním spolkům proběhlo Adventní setkání. Období očekávání nám otevřeli žáci základní školy, děti z mateřské školy i svěřenci domu dětí a mládeže.
O hudební složku se postarala dechová hudba Bojkovice a pěvecký sbor církevní střední školy rozezpíval bojkovské náměstí tak, až mráz běžel po zádech. A určitě to nebylo pouze počasím, které nezapomnělo toho dne dědečka Mrazíka k Olšavě poslat, aby podtrhl tu správnou sváteční atmosféru. Snížek sice nepadal, ale stromečkům z 2. A i tak pomohl ke krásnému tanečku i písničce. Z plných plic zpívali také školkáčci, třeťáčci i starší páťáci z béčka.
A protože k adventnímu času neodmyslitelně patří i trocha pohádkového tajemství, pódium na chvíli ovládla také mikulášská družina z domu dětí a mládeže. Mikuláš s andělem rozdávali dětem úsměvy a laskavá slůvka, zatímco čertice roztančily celé náměstí svým veselým, trošku rohatým tanečkem. Jejich energie rozsvítila Tillichovo náměstí stejně živě jako později světla na vánočním stromě.
Šesťáky by možná toho listopadového podvečera nikdo nepoznal, neboť se proměnili ve stařenky a staříčky a připomněli všem, jak se Vánoce slavily na Moravském Slovácku za starých časů. Do těch dnešních nás pak přenesl starosta města Petr Viceník a ředitel školy Zdeněk Ogrodník, kteří poděkovali všem, kdož se na Adventním setkání podíleli, a společným odpočítáváním rozsvítili vánoční strom. Ten pak monumentálně dohlížel na čilý ruch, jejž tvořili místní občané se svařákem, punčem či zabijačkovou specialitkou v ruce.
Front před stánky neubývalo — na rozdíl od ovarů, obarovice, guláše či talířů plných masových dobrot. Před uměním paní kuchařek ze základní školy nezbývá než smeknout. Stejně jako před všemi, kteří se na letošním Adventním setkání podíleli.
Tak teď už jen nezapomenout, že světlo do našich životů nepřináší jen rozzářený strom, světelná výzdoba či hořící svíce na adventním věnci. To nejdůležitější světlo si každý musí nalézt sám v sobě. Všem těm, kterým nechybí dobré srdce, laskavost a pochopení, nechť září na cestě nejen po dobu adventní…