Novinky

Poslouchat jazz není zrovna pro žáky základní školy běžné a málokdo by si tento styl hudby pustil do sluchátek, ale po koncertu nazvaném „Napříč jazzovou historií“ by tomu mohlo být jinak.

Na hodinu jsme se ocitli v pestrém hudebním světě, jehož historií nás vtipně a neformálně provedl zpěvák, kontrabasista a speaker v jedné osobě. Kapele to ve společném rytmu perfektně šlapalo a my jsme strávili příjemné chvíle na ZUŠ.

Pět výborných muzikantů (absolventi katedry jazzové interpretace JAMU) si na jevišti užívalo improvizaci, vzájemnou interakci, radost a potěšení ze hry. Klavír, klávesy, bicí, elektrická kytara, kontrabas, saxofon a klarinet zazněly v několika skladbách různých vývojových etap jazzu.

Děkujeme za skvělý koncert, ať máte spoustu dalších spokojených posluchačů.

„Výborná ukázka hudby a stylu, příjemní lidi a skvělá parta. Je super, že si to pro nás připravili, aby žáci věděli i o jiném stylu hudby, než je pop. Pocity mám velmi kladné. Super výběr!“

„Hrozně hezky zpracované. Kapela spolupracovala s publikem. Užila jsem si to.“

„Bylo to velmi hezké a záživné. Hezký jazz.“

„Bylo to hezké a krásně se to poslouchalo.“

„Líbila se mi elektrická kytara sólo a bicí.“

„Dávám tomu 7,5/10. Líbilo se mi, jak ten pán dobře zpíval, jak dobře umí hrát na hudební nástroje. Nelíbilo se mi, že ty písničky byly podobné.“

„Byla tam písnička od Bruno Marse.“

„Dávám 70 %, měli dobrého klavíristu. Líbilo se mi, jak Kryštof dělal live DJ.“

„Líbila se mně první písnička. Podle mě hrál nejlíp Lukáš na kytaru a líbily se mi Andrejovy dedoles ponožky.“

„Hezky hráli, ale nejlepší hudebník byl Andrej a měl hezký klavír Petrof. Jo, a měl dobré ponožky. Zdravím Andreje, frajer! Andrej favorit.“

Žáci ZŠ T. G. Masaryka v Bojkovicích si pro klienty domu s pečovatelskou službou připravili po letních prázdninách srdečné pozdravy. Naším cílem bylo potěšit seniory a zároveň posílit vztahy mezi generacemi.

Žáci 4., 6., 7., 8. a 9. třídy během hodin výtvarné výchovy vytvořili pohlednice s prázdninovými motivy – někteří malovali zážitky z vystoupení, jiní koně či krajinu u moře. Třída VIII. C a paní učitelky Luptáková a Brhlíková se vydaly do domu s pečovatelskou službou na ulici Tovární.

Po přivítání paní ředitelkou a jejími kolegy se žáci dozvěděli zajímavé informace o fungování zařízení – o způsobu financování, péči o klienty i možnostech studia v oboru sociálních služeb. Následně se rozdělili do tří skupin a navštívili jednotlivé klienty.

Setkání byla velmi milá – senioři žáky přivítali s radostí a nechyběla ani přání směrem k nim. Za svou snahu byli žáci odměněni drobnými sladkostmi, o které se následně podělili s ostatními třídami zapojenými do projektu.

Děkujeme všem za spolupráci a věříme, že i v příštím roce budeme v této krásné mezigenerační tradici pokračovat.

Mimořádný den. Tak bychom mohli zhodnotit pátek 10. října, kdy se naše škola zapojila do celosvětového Dne duševního zdraví, který připomíná, že nejen péče o fyzické zdraví je důležitá, ale že také psychická pohoda velmi přispívá ke kvalitě života.

A jak takový den ve stylu „Don´t Worry, Be Happy“ probíhá?

Na naší škole se zapojili opravdu všichni. Zahájení proběhlo ústy pana ředitele, který všem popřál krásný, pohodový den a pustil v úvodu zahajovací píseň. A nejen v úvodu dne. Písnička provázela každou přestávku a dělala den veselejší a optimističtější.

Ve třídách na 1. stupni probíhaly jógové minutky, pouštěla se videa, která měla dětem tuto problematiku přibližovat, skládaly se řetězy vděčnosti, vymalovávaly se antistresové omalovánky a jedním z úkolů bylo také vyjádřit sebepochvalu. Zhodnotit, za co by děti samy sebe pochválily.

Na 2. stupni se v rámci vyučovacích hodin k dané problematice diskutovalo, řešilo se, jak čelit psychické nepohodě, a probíhalo mnoho dalších aktivit. 

Všem se den velmi líbil a už se objevily dotazy na jeho opakování. Tak zase za rok.

Don´t Worry, Be Happy.

Každé město, městečko či vesnice má svého hrdinu, na jehož činy by se nemělo zapomínat. Ve Slavičíně patří mezi takové osobnosti Karel Vystrčil – učitel, náčelník Sokola a odbojář. Právě na jeho počest se 10. října konal již třetí ročník smíšeného atletického víceboje.

Mladí atleti si tak mohli po roce znovu vyzkoušet zdánlivě zapomenuté disciplíny, jakými jsou hod granátem, běh na 200 metrů či šplh na tyči. V pošmourném dopoledni, kdy bohužel nebylo nouze i o občasné mrholení, se našim sportovcům vedlo více než výborně.

Adéla Berčíková zazářila nejlepšími výkony mezi děvčaty v bězích na 60 i 200 metrů, Nikola Jan Marunič se lehce přehoupl přes laťku ve výšce 166 cm a Klaudie Turčinková se nezalekla výšky 136 cm. Vrh koulí ovládl Honza Skopal, který poslal kouli do vzdálenosti 8 metrů a 66 centimetrů. Zuzana Koubková, Isabela Vergaš, Maksym Shkyrta či Michal Kútik svým kamarádům zdatně sekundovali i v dalších disciplínách a přispěli tak ke skvělému výsledku.

Bylo to napínavé sportovní dopoledne, v němž nám chybělo pouhých 56 bodů, abychom si – stejně jako v prvním ročníku – odvezli kovy nejcennější. Tentokrát jsme se však se slavičínským atletickým oválem loučili „pouze“ se stříbrnými medailemi.

Čest památce Karla Vystrčila a všem, kteří desátý říjnový den uctili jeho odkaz skvělými atletickými výkony.

Devátý říjnový den patřil v Uherském Brodě florbalu. Týmy z celého okresu se rozhodly poměřit své síly v dalším ročníku okresního kola starších žáků. Se svými svěřenci vyrazil pan učitel Jan Staník, jehož „rukama“ v minulých letech prošlo velké množství florbalových talentů.

Na palubovce se utkalo celkem osm družstev, které byly rozděleny do dvou skupin po čtyřech. Hrálo se systémem každý s každým. Našimi největšími konkurenty se stali loňští mistři republiky – domácí borci z Uherského Brodu Pod Vinohrady. Ti potvrdili svou pověst a zvítězili nad našimi kluky 6:0. Přesto se naši borci nevzdali a proti Nivnici i Prakšicím vybojovali cenné remízy (1:1 a 2:2).

Celkovými vítězi a postupujícími do krajského finále se stali favorité – chlapci ze ZŠ Pod Vinohrady.

Naši školu reprezentovali: David Valíček, Matyáš Brhlík, Teodor Neveselý, Martin Mlčůch, František Paška, Daniel Paška, Adam Huspenina, Jakub Teplý a David Peprníček.

První říjnový den. 60 běžců. A trať Pod Světlovem dlouhá 1000 metrů. Ve vzduchu je cítit chlad, napětí, nervozita i očekávání. Nejlepší vytrvalci školy se i letos rozhodli postavit výzvě, která nese jméno legendy českého sportu. Výzvě s názvem Zátopkův běh.

Nejdříve se na start postavily všechny žákyně, následovali mladší žáci a toto náročné zápolení zakončili nejstarší vytrvalci. Každý běh byl jiný, a přece měly všechny společného jmenovatele. Úsilí, vůle, bolest. Bolel každý krok, každý nádech byl těžší než ten předchozí, cíl se vnitřně vzdaloval s každým uběhnutým metrem. Šlo nejen o sport, ale především o zkoušku vůle a boj se sebou samým.

Vše nejlépe zvládl Maksym Shkyrta, který náročnou trať zdolal fantastickým časem 3:44. Mezi dívkami si vítězství vybojovala Zuzana Koubková. Časomíra se po jejím doběhu zastavila na čísle 4:30.

Ale nejen oni si onoho podzimního dne vyběhali zasloužené vítězství.

Mladší žákyně:

1. Markéta Glajchová
2. Ema Charvátová
3. Sára Michálková

Mladší žáci:

1. Maxim Legín
2. Denis Ondrušek
3. Jan Jurásek

Starší žákyně:

1. Zuzana Koubková
2. Magdaléna Jančová
3. Isabela Vergaš

Starší žáci:

1. Maksym Shkyrta
2. Martin Hodulík
3. Dominik Krysten

Na trati se vždy nerodí jen sportovní výsledky. Ale i respekt závodníků k ostatním i k sobě samým. Protože pocit, že když nemůžu, tak přidám, je nenahraditelný a pravdivý.

Zátopkův běh letos znovu připomněl, že síla se nerodí z vítězství, ale z překonání sebe samého.

V úterý 30. září měli naši deváťáci možnost dozvědět se více o tradičních řemeslech a vyzkoušet si některé z dovedností, které nabízí Střední odborná škola Luhačovice.

Během dvou hodin odpoledního vyučování jim mistři a jejich žáci předvedli ukázky kovářského, keramického a truhlářského umění. Naši žáci byli rozděleni do tří skupin a v časových blocích 20–30 minut nahlédli do řemeslných dílen. Dozvěděli se nejen o samotné práci, ale také o finančním ohodnocení jednotlivých profesí, podmínkách přijetí ke studiu i jeho úspěšného dokončení.

Možná právě tato zkušenost přivedla některé z nich k úvahám, zda se v budoucnu nevydat cestou kováře, hrnčíře či truhláře – a první krůčky si mohli vyzkoušet už nyní.

Naše škola dlouhodobě dbá na kvalitní jazykovou přípravu žáků a plní všechny požadavky stanovené Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání (RVP ZV), což potvrdila i Česká školní inspekce po komplexní inspekční činnosti na jaře 2025.

Hlavní cizí jazyk – angličtina
Prvním cizím jazykem je na naší škole angličtina, která se vyučuje nadstandardně od 1. ročníku. Výuku zajišťují plně kvalifikovaní učitelé s odpovídajícím vzděláním i zkušenostmi a probíhá ve všech ročnících kontinuálně a cílem je dosažení úrovně A2+ (podle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky). Angličtina je jazykem prioritním, na který škola soustředí největší personální i metodickou podporu.

Druhý cizí jazyk – ruský jazyk
Druhý povinný cizí jazyk je v RVP ZV koncipován jako rozšiřující doplněk jazykového vzdělávání, který má žákům rozšířit jazykové obzory. Žák by měl v 9. ročníku u druhého cizího jazyka dosáhnout úrovně A1, tedy základní orientace v jazyce – jednoduché porozumění, zvládnutí základních komunikačních situací, čtení krátkých textů a psaní jednoduchých vět.

Vzhledem k této úrovni výstupu je zásadní především stabilita výuky a dlouhodobá kontinuita, nikoli množství nabízených jazyků. Škola proto zvolila ruský jazyk, u něhož může garantovat odborně kvalifikovaného pedagoga a pravidelnou výuku po celé tři roky (7.–9. ročník).

Personální možnosti a regionální realita
Výuka jiného druhého cizího jazyka, například německého či španělského, by vyžadovala nového kvalifikovaného učitele. V našem regionu se však takový pedagog dlouhodobě nedaří zajistit.
Navíc by měl v prvním roce výuky pouze čtyři až šest vyučovacích hodin týdně (dvě nebo tři skupiny po dvou hodinách), což neumožňuje vytvoření stabilního pracovního úvazku. Z hlediska zodpovědného plánování proto nelze garantovat dlouhodobou výuku jiného jazyka bez rizika přerušení či změny učitele během tříletého cyklu.

Jazyk není projevem politického postoje
Rozumíme citlivosti spojené s aktuální mezinárodní situací. Přesto je nutné zdůraznit, že výuka ruského jazyka není vyjádřením politického postoje školy, nýbrž součástí vzdělávací nabídky, která žákům poskytuje jazykové a kulturní dovednosti. Cílem školy není propagace, ale vzdělávání.

Výhled do budoucna
Pokud se v budoucnu podaří získat kvalifikovaného učitele jiného jazyka a zajistit dlouhodobou stabilitu výuky, je škola připravena nabídku ihned rozšířit.

V posledním týdnu měsíce září se vydali žáci školní družiny na adaptační vycházku k minerálnímu prameni v Záhorovicích.

Cestou absolvovali přírodovědné soutěže, zpívali si písničky a povídali si. Celá atmosféra se nesla v přátelském duchu a dobré pohodě.

U minerálního pramene žáci posvačili, nabrali nové síly a s dobrou náladou se vrátili zpět do školní družiny.

Historie není jen o datech a událostech. Je především o stopách, které po sobě lidé v průběhu času zanechali. Tyto stopy, tzv. historické prameny, nám umožňují nahlédnout do minulosti
a poznat život našich předků.

Na sklonku září se šesťáci vydali do Muzea Bojkovska, kde se seznámili s pojmem historické prameny a jejich základním rozdělením. Žáci měli jedinečnou možnost spatřit některé cenné předměty, které muzeum uchovává. Velkou pozornost vzbudilo zejména dobové rádio, z něhož se rozezněl projev pana prezidenta z konce 30. let 20. století. Díky tomuto hmotnému pramenu mohli žáci alespoň na chvíli pocítit atmosféru tehdejší nelehké doby.

Po úvodní části si šesťáci měli možnost vyzkoušet práci historiků. Byli rozděleni do menších skupin a dostali k prozkoumání různé typy pramenů. Pracovali například s fotografií bombardované budovy sokolovny nebo poslouchali svědectví ženy, která zažila bombardování Bojkovic. Žáci se do práce pustili s velkým nasazením. Bylo radostí sledovat jejich spolupráci, vzájemnou pomoc i snahu odkrýt příběh, který daný pramen ukrýval.

Práce s historickými prameny pomáhá žákům lépe porozumět tomu, co se v minulosti odehrálo. Zároveň jde o jeden z přístupů moderního pojetí výuky dějepisu, který vede žáky k rozvoji historického a kritického myšlení.

Do nové atletické sezony jsme vstoupili přímo famózně a s naprostou suverenitou jsme si 17. září podmanili nový atletický areál v Uherském Brodě.

Po několika letech se právě tam konal další ročník Sprinterského víceboje. Na mladé atlety čekaly v chladném ránu tratě dlouhé 40, 50 a 60 metrů. Jejich úkolem bylo během dopoledne zvládnout všechny tři disciplíny a pak už jen s napětím a s nadějí na úspěch vyhlížet výsledky jak v jednotlivcích, tak v družstvech.

Max Legín a Adéla Berčíková se stali suverénními vítězi svých kategorií. Zlaté medaile navíc putovaly i k chlapcům v družstvech nejmladších, mladších i starších. Ani děvčata se nenechala zahanbit – ty nejmladší vybojovaly stříbro a mladší holky přivezly domů cenný bronz.

Byly to zkrátka parádní sportovní žně hned na začátku sezóny!

O týden později si ještě rychlost nohou poměřili žáci 2. stupně na místním atletickém hřišti. Školní kolo, jehož uskutečnění nám, bohužel, zhatilo počasí, se tak muselo přesunout na 23. září.

A kdo si tedy vyběhal nejlepší časy a privilegium stát na stupních vítězů?

 

Mladší kategorie dívek:

1. místo: Julie Tlachová

2. místo: Elena Zemánková

3. místo: Markéta Glajchová

 

Mladší kategorie chlapců:

1. místo: Maxim Legín

2. místo: Denis Ondrušek

3. místo: Aleš Běluša

 

Starší kategorie dívek:

1. místo: Adéla Berčíková

2. místo: Klaudie Turčinková

3. místo: Eva Hanáková

 

Starší kategorie chlapců:

1. místo: Michal Kútik

2. místo: Tadeáš Valenta

3. místo: František Paška

V květnových dnech minulého školního roku připravil Muzejní spolek Aloise Jaška u příležitosti 80. výročí konce války expozici s názvem 2. světová válka v Bojkovicích. Žáci naší školy na této výstavě samozřejmě nemohli chybět. Aby se s tak zásadním tématem seznámili i letošní nejstarší svěřenci, připravili jsme besedu i pro ně.

V zářijových hodinách dějepisu se tak osmáci a deváťáci mohli pomyslně projít ulicemi Bojkovic v době Protektorátu, či na vlastní oči spatřit trnovou korunu, kterou kdysi pan učitel Tomášek nasadil na sochu Svobody. Ve skleněných vitrínách objevili opuštěnou peněženku Heleny Blahůškové z černého dne bombardování Bojkovic i střepiny ze sklomalby obrazu kostela sv. Vavřince, které jsou svědectvím výbuchu ve Zbrojovce. Ze starých fotografií na ně hleděly smutné oči židovských občanů, kteří už po válce nikdy neprošli ulicemi našeho městečka, i hrdé tváře statečných bojkovských partyzánů. Slova pana ředitele Tomáše Hamrlíka tíživou atmosféru války jen umocnila a dodala přednáškám tu správnou hloubku i vážnost.

Jsme vděčni všem, kdo nezapomínají a svou invencí připomínají mladší generaci, jak strašlivé mohou být dopady války a jak důležité je poučit se z nich a žít v míru. Tak samozřejmé, a přece tak těžké. Děkujeme.

Ve čtvrtek 18. září navštívila naše 1. a 2. třídy paní policistka a vyprávěla nám o tom, jak se máme chovat na ulici.

Ukázala nám, jak se správně přechází silnice po přechodu pro chodce. Vysvětlila, proč je důležité nosit reflexní prvky, aby nás řidiči dobře viděli. Také jsme poznávali dopravní značky, a dokonce jsme si mohli vyzkoušet i vybavení pravého policisty, například čepici, pouta nebo reflexní vestu.

Na závěr jsme dostali omalovánky o bezpečnosti a slíbili jsme, že budeme pravidla v provozu dodržovat.

„Ta kronika není tištěná? To je psané rukou?“ těmito nevěřícími dotazy začala 19. září letošní beseda pro všechny šesťáky. Beseda s kronikářkou města.

A tak paní Jindřiška Cimbálková jako každý rok hlasem zkušené paní učitelky mladé zvědavce seznamovala s prací, kterou s láskou vykonává již několik let. O tom, jak důležité je „sbírat“ informace o všech akcích, které naše město pořádá; o všech změnách, kterými prochází; o novinkách, událostech smutných i radostných. Jak sama autorka řekla poté, již bez přítomnosti dětí: „To už je pro ně úplně jiný svět…“ Snad v jejích slovech bylo trochu pravdy, ale je nesmírně důležité, abychom naše potomky do tohoto světa zvali co nejčastěji a ukazovali jim tak, že jím lze procházet i bez mobilního telefonu v ruce. S perem, tlustou knihou, zdravým rozumem a vírou, že vše, co je v ní zaznamenáno, bude jednou pro „ty z jiného světa“ zdrojem faktů a podložených dat. Protože ta, jež kronice dává život, má duši, krásný rukopis, znalosti. Jaký to rozdíl proti umělé inteligenci bez citu a srdce.

Žáci ve školní družině si pohádkové příběhy z večerníčků připomněli, zasoutěžili si v poznávání postaviček z pohádek na obrázcích a na zvukových ukázkách. 

Namalovali si postavičky z pohádek, které mají nejraději. Nejhezčí výkresy byly vystaveny v prostorách školní družiny. Starší žáci si poměřili síly v pohádkovém kvízu. Mladší žáci si vyrobili papírové čepice a společně si na pohádkové znělky zatančili.

Začal školní rok a žáci 3. ročníku se dočkali svého plaveckého výcviku. Stejně jako v loňském školním roce je čeká deset lekcí, v nichž se zdokonalí ve svých plaveckých dovednostech.

Nejde jen o povinnou součást tělesné výchovy, ale jde o moment komplexního rozvoje fyzické zdatnosti, posílení sebedůvěry a odvahy. Plavání je dovednost, která jim dává pevné základy, na nichž mohou v budoucnu stavět, a která může i zachránit lidský život.

Po ukončení závěrečné lekce se většina z nich již nebude bát vody, mnozí budou schopni do vody dýchat a z některých se stanou sebevědomí plavci.

Co jim ale nikdo nebude moci vzít, je spousta zážitků načerpaných v průběhu kurzu a v neposlední řadě také vítězství nad každou uplavanou délkou bazénu.

Začátek školního roku strávili letošní šesťáci netradičně – ne v lavicích, ale na dvoudenním adaptačním kurzu, který byl zaměřen na rozvoj spolupráce, komunikace a budování nového třídního kolektivu.

Program kurzu zajišťovaly zkušené vychovatelky z DDM Bojkovice, které si pro žáky připravily pestrý program plný her, aktivit a týmových výzev. Cílem bylo, aby se děti mezi sebou lépe poznaly, naučily se spolupracovat a vytvořily si přátelskou atmosféru, která jim usnadní společný start na druhém stupni. Součástí programu bylo také společné vytváření třídních pravidel, podle kterých chtějí ve vzájemné spolupráci fungovat.

Adaptační kurz splnil svůj účel – pomohl stmelit kolektivy, odbourat počáteční ostych a nastavit pozitivní vztahy, na kterých lze ve výuce i třídním životě dále stavět.

Je chladné, ačkoli stále ještě letní ráno a místní rozhlas posílá do Bojkovic tóny veselých písní. Je 1. září a ony melodie jsou určeny všem, kteří po dvou měsících sluníčka, dovolených, a především odpočinku míří k Základní škole T. G. Masaryka, aby vkročili do nového školního roku. 

Prostor před školou se během okamžiku plní a čilý poprázdninový ruch ukončí až tóny státní hymny a stoupající vlajky České republiky a Evropské unie. Je 8 hodin ráno a školní rok 2025/26 je oficiálně zahájen. 

Doznívající hymna a vlajky třepotající se na stožárech naplní prostor před školou magií a slavnostní atmosféra mi dává prostor k představení novinek, které více než 450 žáků naší školy čekají v následujících deseti měsících. Ještě předtím však nechybí přivítání nejen staronových tváří, ale i nově příchozích žáků z okolních obcí či nových posil pedagogického sboru. 

K uším všech doléhají zprávy o prázdninové činnosti, neboť – jak připomínám každý rok: „Milí žáci, zatímco vy jste odpočívali, naše škola nezahálela.“ A tak se sluší poděkovat všem správním zaměstnancům za zdánlivě neviditelnou, a přitom nepostradatelnou práci, kterou odvedli nejen o prázdninách. Škola vonící čistotou čeká na všechny vymalovaná, prvňáčkům na stěnách přibyly nové obrázky díky paní učitelce Petře Skočovské, po projektu „dešťové vody“ už se školní zahrada opět zelená dorůstajícím trávníkem a nezaháleli jsme ani v oblasti digitálních technologií. 

K notebookům, které naši mladí studenti využívají při výuce, přibylo dalších 26 elektronických pomocníků pro nejstarší deváťáky. A tak se naše škola může pyšnit tablety s nabíjecími stanicemi na všech patrech nové i staré budovy. Mohlo by se zdát, že elektronizace vzdělávání je plně dokončena, ale není tomu tak docela. Stále je co zlepšovat. V době využívání umělé inteligence musíme držet krok s dobou, a proto prochází změnami i naše žákovská knihovna. V letošním školním roce přecházíme na digitální provoz i v této oblasti a každý žák naší školy si již bude moci zapůjčit knihu prostřednictvím EduPage. Přičtěme k tomu ještě zakoupení sedmi interaktivních tabulí a můžeme s hrdostí říci, že cesta pro každého jedince prahnoucího po vzdělání je v našem městě dokonale připravena. 

Jak jsem však již zdůraznil v minulém roce, škola není jen o učení, vzorečcích či procentech. Je to místo setkávání, přátelství a nezapomenutelných zážitků na celý život. Proto připomínám, že stejně jako vloni zůstávají mobilní telefony po dobu celého vyučování vypnuté a uschované v batozích. Díky tomuto systému, který se v minulém školním roce více než osvědčil, se staly centrem dění o přestávkách odpočinkové zóny, pingpongové stoly či stolní fotbálky.  A aby nebyli ochuzeni ani naši nejmenší žáčci, obohatili jsme o dva pingpongové stoly i chodbu 1. stupně. 

Nezbývá než popřát úspěšný školní rok a především to, aby se všem v naší krásné škole líbilo. Jsme na začátku cesty, jejíž trasa nemusí vést rovně a bez výmolů, ale přesto může směřovat k tomu nejkrásnějšímu horizontu. Pevně věřím a doufám, že letošní školní rok nás čeká cesta s okamžiky, kdy se zastavíme a nadechneme, s chvílemi, které nás posílí, i s výhledy, jež nám připomenou, proč stojí za to jít dál. A stejně jako vloni, mysleme na to, že to nejcennější, co si z ní odneseme, nejsou jen vědomosti, ale i zážitky a přátelství…  

Mgr. Zdeněk Ogrodník, ředitel školy

Prvního září jsme s radostí přivítali naše nové prvňáčky při slavnostním zahájení školního roku.

Děti se poprvé posadily do školních lavic a s nadšením objevovaly své nové prostředí a kamarády. Slavnostní atmosféru provázely úsměvy rodičů, u některých maminek dokonce i slzička dojetí a také povzbudivá slova pana ředitele a pana starosty, kteří děti osobně přišli pozdravit. Tento dlouho očekávaný první den ve škole jim navíc zpříjemnily i drobné dárky na památku.

Přejeme všem dětem i rodičům úspěšný start a mnoho radosti z poznávání v průběhu celého roku.

V letošním školním roce četli naši třeťáci knihu O lopenickém Dráčkovi místních autorů Aleny a Martina Bartošíkových a poslední školní týden se za ním během Dne třídního učitele taky vydali.

Děti z obou třetích tříd, které kromě třídních učitelek doprovodilo také sedm maminek, šest tatínků, tři babičky a jedna sestra, absolvovaly cestu vlakem, autobusem, ale především namáhavý a občas i trochu dobrodružný výstup až na vrchol Velkého Lopeníku.

Tam je kromě opékání špekáčků čekal také výstup na rozhlednu, ale především kvíz s otázkami ze zmíněné knihy. Vítězka si jako odměnu odnesla nové rozšířené vydání knihy O lopenickém Dráčkovi a všichni sladkou odměnu.

Z posledních sil musely děti zvládnout ještě cestu na Mikulčin vrch na autobus.

Výprava se zdařila, počasí nám přálo a moc děkujeme všem zúčastněným rodičům za pomoc a šíření dobré nálady.