Novinky

Žáci naší školy se zapojili do projektu mezigeneračního setkání a předali seniorům jarní zdravice.

Cílem tohoto setkání je propojit starší a mladší generaci, umožnit sdílení životních zkušeností a mouder a zároveň vést žáky k respektu a empatii.

Dne 9. dubna se žáci 9. B vydali do domu s pečovatelskou službou na ulici Černíkova, kde předali jarní přání. Na jejich tvorbě se podílely také třídy 9. C, 8. B, 9. A, 4. B a 6. A. Některá přání byla velmi kreativní, jiná obsahovala milá osobní sdělení, všechna však byla barevná a vytvořená s radostí.

Při zpětném hodnocení žáci nejvíce ocenili možnost osobní komunikace se seniory. Dozvěděli se například, že jeden z klientů se kdysi podílel na stavbě tohoto domu. Další senioři sdíleli příběhy ze svých rodin. Velkým překvapením pro žáky bylo, že jim popřáli hodně štěstí u přijímacích zkoušek, které je čekaly hned následující den.

Na oplátku si pro žáky paní pečovatelky připravily čokolády a senioři je obdarovali sladkostmi a zdobenými velikonočními vajíčky. O ty se žáci spravedlivě rozdělili se všemi třídami, které se na projektu podílely.

Jsme rádi, že se toto setkání stává každoroční tradicí, a věříme, že v jeho pořádání budeme pokračovat i v dalších letech. Považujeme za důležité vést žáky k hodnotám rodiny, vzájemné úctě a také k ochotě pomáhat těm, kteří již rodinné zázemí nemají.

Dne 12. dubna jsme si připomněli další výročí nejtragičtější události, která zasáhla naše město během druhé světové války. Tato bolestná kapitola historie, jejíž ozvěny jsou v Bojkovicích patrné dodnes, nezůstává a nikdy nezůstane zapomenuta. Pietní akt pořádaným Muzejním spolkem Aloise Jaška, kterého se pravidelně účastní i žáci naší školy, je každoroční připomínkou nejčernějšího dne našeho malého města.

V pátek 10. dubna se Pod Světlovem kolem jedenácté hodiny dopolední rozezněly tóny české státní hymny. Zvuk trubky Bětky Hamrlíkové vystřídal hlas paní Ladislavy Kotačkové, předsedkyně Muzejního spolku, která všechny seznámila s osudovými okamžiky konce války. O dvanácti obětech, nevinných lidech, z nichž každý měl před sebou svůj život, pohovořil ředitel muzea Tomáš Hamrlík. Zastavoval se dech a naskakoval mráz při slovech, která doléhala ke všem přítomným. Dvanáct jmen, k nimž se pojily osudy, z nichž každý byl jiný, přesto však pro všechny stejný svým tragickým koncem. Každý z nich měl svůj příběh, který zůstal nedořečen. Každému z nich zůstalo vyryto jméno na pamětní desce. Nejen ona však uchovává vzpomínky. Cenné svědectví přináší každý rok pamětník Jaroslav Stehlíček, který přibližuje své zážitky z doby války pohledem tehdy devítiletého chlapce. Jeho slova byla natolik působivá, že mnozí z žáků obklopili devadesátiletého rodáka Bojkovic i po oficiálním ukončení a kladli mu zvídavé otázky, které nebraly konce. Nesmírně si vážíme jeho každoroční přítomnosti, neboť právě ono osobní svědectví hrůz války dokáže naší mladé generaci nejlépe přiblížit její krutost i nesmyslnost.

Nezapomínejme proto na ty, kteří již nejsou mezi námi, a važme si těch, kteří své vzpomínky mohou předávat dál. Jen tak můžeme zabránit tomu, aby se tragédie, jaká postihla naše město 12. dubna 1945, nikdy neopakovala.

Do okresních bojů Matematické olympiády se letos zapojili tři žáci druhého stupně.

Veroniku Machů (IX. B) čekalo okresní kolo už v lednu. Filipa Josefíka (VII. A) a Artura Korshaka (VI. B) hned první dubnový den. Doma museli vyřešit 5 – 6 složitých úkolů.

V okresním kole Filda Josefík opět zabodoval! Ne, nebyl to apríl! Získal ve své kategorii dělené 1. místo! Během dvou hodin vyřešil bez chyby všechny tři úlohy.

Velká gratulace a všem díky za reprezentaci!

Velkého úspěchu dosáhl žák třídy 9.A Lukáš Janůj v krajském kole Geografické olympiády, kde se umístil na velmi pěkném pátém místě v kategorii C, určené pro žáky osmých a devátých ročníků.

Soutěž se konala na půdě Gymnázia Uherské Hradiště a zúčastnilo se jí řada talentovaných mladých geografů z celého kraje. Lukáš v silné konkurenci obstál na výbornou – získal 88,5 bodu ze 100 možných. Na stupně vítězů mu přitom chyběly pouhé 2 body, což jen potvrzuje jeho vysokou úroveň znalostí a dovedností.

Geografická olympiáda prověřuje nejen teoretické znalosti, ale také schopnost práce s mapami, logické myšlení a orientaci v aktuálním dění ve světě. Lukášův výsledek je proto o to cennější a svědčí o jeho zájmu o geografii.

K dosaženému umístění Lukášovi gratulujeme a přejeme mu mnoho dalších studijních i soutěžních úspěchů nejen na základní škole, ale také v dalším vzdělávání na vyšších stupních škol.

Matematika nemusí být jen o složitých vzorcích, písemkách a stresu u tabule. Důkazem je i oblíbená soutěž Matematický klokan, která si každoročně získává stovky žáků z celé naší republiky.

Každý soutěžící řeší test plný zajímavých úloh, které nejsou jen o počítání, ale hlavně o logickém myšlení. Nečekejte klasické příklady z učebnice – často jde o hádanky, netradiční úkoly nebo záludné otázky, které prověří důvtip.

V pátek 22. března 2026 se na naší škole uskutečnilo školní kolo, kterého se zúčastnili 104 žáci z 1. a 2. stupně ve čtyřech kategoriích.

Nejmladší kategorií je Cvrček, ve které soutěží děti z 2. a 3. tříd. Tady jsou ti nejlepší:

1. místo: Albert Blaha ze III. B

2. místo: Viktor Ondrůšek ze III. A

3. místo: Liliana Michalčíková ze III. A

V kategorii Klokánek soutěží děti ze 4. a 5. tříd. V této kategorii zvítězili:

1. místo: Robin Ondrůšek z V. B

2. místo: Julie Pippalová z V. B

3. místo: Ondřej Machů ze IV. B

Kategorii Benjamín absolvovali žáci 6. a 7. ročníku. Nejvíce bodů získali:

1. místo: Filip Josefík ze VII. A

2. místo: Klára Zemčíková z VI. A

3. místo: Jiří Živnéř z VI. B

Poslední kategorií je Klokan, kde bojovali žáci 8. a 9. ročníku. Nejlépe se umístili:

1. místo: Lukáš Janůj z IX. A

2. místo: Michal Pospíšil z IX. A

3. místo: Veronika Machů z IX. B

Velkou výhodou Matematického klokana je, že se ho může zúčastnit opravdu každý. Nejde jen o „jedničkáře“ z matematiky – často uspějí i ti, kteří mají dobrý odhad, kreativní myšlení a chuť přemýšlet jinak.

Výbornou zprávou je, že náš žák Filip Josefík sáhl nejhlouběji do klokaní kapsy a získal z ní 114 bodů. Dostal se tak mezi nejlepší řešitele v okrese Uherské Hradiště a umístil se ve své kategorii na 2. místě!

Březen je měsícem knihy a paní učitelky ze třetích tříd přemýšlely, jak by se mohl stát jedinečným a nezapomenutelným.

Oslovily tedy prarodiče svých žáků a požádaly je, zda by nemohli seznámit třídu s knihou, kterou jako děti rádi četli.

Cílem tohoto setkání bylo podpořit čtenářskou gramotnost, posílit mezigenerační vztahy a ukázat dětem, jak knihy spojovaly lidi v době, kdy nebyly tablety ani počítače. Prarodiče vypravovali o tom, jak knihu četli svým dětem a teď svým vnoučatům.

Aktivita trvala hodinu v každé třídě. Paní učitelky měly ke knize připravené navazující aktivity, aby byl zážitek co nejintenzivnější. Pomocí kvízů, běhavek a metod RWCT mohli žáci seniorům ukázat, že výuka se dnes té, kterou zažili oni ve svém dětství, nepodobá ani v nejmenším. Vzájemně si tak předali zážitky a zcela určitě to bylo obohacující pro obě strany, neboť děti byly nadšené. Krásně pracovaly, kladly otázky a snažily se ukázat, co vše umí. Věříme, že jsme udělali radost i našim milým seniorům.

Velké poděkování tedy patří paní Ondrůškové, paní Kovačíkové, panu Němcovi a panu Šimoníkovi. Děkujeme, velmi si vážíme vaší odvahy, protože není vůbec jednoduché zaujmout třídu 25 žáků.

„Nejlepším učitelem je zkušenost, a ne něčí zkreslený pohled.“ (Jack Kerouac)

Zajímavou zkušenost mohli získat deváťáci, když si u příležitosti Dne učitelů měli možnost na jednu vyučovací hodinu na prvním stupni vyzkoušet, jaké je to být paní učitelkou či panem učitelem. S předstihem si vytvořili skupinky, domluvili se s vyučujícími, jaké téma si mají připravit.

A tak potrénovali spoustu dovedností – komunikaci s učiteli i mezi sebou, tvorbu výukových materiálů, přípravu aktivit a her, ale také vystupování před třídou a práci s mladšími žáky.

A jaké byly ohlasy? Od čtvrťáčků bylo na chodbě slyšet, že to byla nejlepší hodina tělocviku, jakou kdy měli. Jinde by byl slyšet spadnout špendlík, jak žáci dávali pozor a na mladých „paních učitelkách“ jen viseli očima. No a někde bylo naopak rušno – a to zase překvapilo deváťáky, že není vůbec jednoduché překřičet víc jak 20 dětí při nějaké hře.

Každopádně se taková hodina líbila jak prvostupňovým dětem, tak i deváťákům, pro které byla tato zkušenost nejen zábavná, ale i poučná.

V pátek 27. března se Sportovní hala Zdeňka Ogrodníka stala svědkem zahájení letošní volejbalové sezóny. Čtvrtý ročník v minivolejbalu pro žáky 6. a 7. tříd odstartoval kolem desáté hodiny a po jedné hodině odpolední už letošní turnaj znal své vítěze. Kluci i holky, drobní i vysocí, nadaní i „příroďáci“ - 48 nadšených volejbalových nadějí.

V kategorii 6. ročníků se představilo deset týmů, o čtyři méně pak bojovalo mezi týmy staršími. V obou případech se hrálo ve trojicích, na zmenšené hřiště, s časovým limitem deseti minut na zápas. Mezi šesťáky byli od počátku papírovými favority Keříci, jejichž družstvo bylo složeno z kluků, kteří pro tuto hru žijí a dýchají již třetím rokem – Adam Uchytil, Zdeněk Minařík a Jiří Živnéř. Svou roli potvrdili a po devadesáti minutách si poměrně hladce došli pro vítězství. Ve finále jim však byla rovnocennými soupeři děvčata Slay Buena – Nela Sochorová, Barbora Chytrá a Kristýna Ngyen, která se v závěru rozhodně nemusela stydět za druhá místa. Medailové umístění uzavírali třetí Pokémoni ve složení Benedikt Trnka, Daniel Pešl a Jaroslav Mlčůch.

Kategorii starších jednoznačně ovládli chlapci. „Buřtíci“ – David Peprníček, Jan Jurásek a Lukáš Pospíšil nenašli přemožitele a pod volejbalovou sítí si vybojovali krásné 1. místo. Holt, nejsou buřtíci jako buřtíci. Na svůj lep nachytali kromě Buřtíků všechny své soupeře Mucholapky – Lukáš Sochor, Ondřej Vápeník, Max Legín, a 2. místo tak bylo s přehledem jejich. Děvčata v této kategorii zastoupila na stupních vítězů jediná dívka – Ivana Nováková, jež byla součástí týmu Smečařů, kteří si spolu s Jakubem Schifflerem a Petrem Šopíkem vysmečovali krásnou třetí příčku.

Volejbal je sport týmový, náročný, propojující v sobě prvky atletiky, obratnosti a především spolupráce. Jsme pyšni na to, že se s ním žáci naší školy mohou seznamovat od prvních krůčků prostřednictvím minivolejbalu. Doufejme, že jednou pod volejbalovou sítí vyrostou od prvních nejistých příjmů, přihrávek a útoků v hráče, kteří budou reprezentovat naši školu v tak krásném kolektivním sportu.

Ze sportovní haly v Uherském Hradišti si náš prvostupňový tým přivezl sedm medailových umístění a celkově druhé místo v konkurenci patnácti škol okresu.

Mezi jednotlivci uspěli Filip Petr Škovran (1. místo ve skoku z místa), Ondřej Polišenský (2. místo ve vytrvalostním běhu), Eduard Gabrhel (2. místo v hodu míčkem), Monika Jurigová a Kryštof Rapant (3. místa ve vytrvalostním běhu), Agáta Lysáková (3. místo ve sprintu). Štafeta páťáků navíc vybojovala 2. místo.

Další atletickou soutěží bude tradiční Štafetový pohár. Už teď se těšíme.

Malebné jezero omývá turistické letovisko Zell am See, které spolu se sousedním Kaprunem tvoří zázemí rozmanitým lyžařským areálům v jejich okolí. V půlce měsíce března se stal tento kouzelný kout Alp na několik dní domovem i našim zkušeným lyžařům.

Je neděle 15. března a kolem deváté hodiny ranní vyráží od Základní školy T. G. Masaryka autobus s devatenácti těšícími se lyžaři a jejich instruktory. Cíl cesty: Rakousko – Kaprun – Zeel am See – Maiskogel. Po nekonečných sedmi hodinách se z jarního počasí, které ovládlo celou republiku, ocitají všichni v zimní pohádce rakouských hor. Zasněžené vrcholky, mrazivý vzduch a všudypřítomné ticho dávají zapomenout na únavu z cesty. Všechny čeká nezbytné ubytování a pár hodin spánku. Hory jsou však nevyzpytatelné, a tak, když ráno u autobusu dopadají na mladé lyžaře kapky deště, nejednomu z nich jistě vyvstane na mysl otázka: „Toto nás čeká celý týden?“ Vše se naštěstí obrací k lepšímu. Déšť to brzy vzdá, počasí se umoudří a ukáže svou přívětivější tvář. Ledovec po téměř hodinovém přesunu nabídne 20 cm nového prašanu a zpod mraků se ukáže slunce, které na nás dohlíží celý zbytek prvního dne. Další dny se nesou v podobném duchu azurové oblohy, která spolu s mrazem mění sjezdovky v ledové plotny. A jsou to právě ony, několik kilometrů dlouhé, alpské svahy, na nichž si mnozí užívají neomezené možnosti lyžování a pocity nekonečné svobody vůbec poprvé.

I ten nejzdatnější lyžař však potřebuje chvíle nezbytného odpočinku a tím se stává středa. Dopoledne je ještě zasvěceno lyžím, ale po obědě už se vyráží do Zell am See na pizzu, gyros, nákup suvenýrů, ale především do termálních lázní. Hřejivé teplo vody slané i sladké, pět bazénů, tobogány, vodní efekty, vodopády – nepopsatelný balzám pro unavená těla všech. Smích, pohoda a sdílené chvíle mimo svah vytváří neopakovatelné kouzlo volných chvil.

Stejně jako večery trávené při ping-pongu nebo u stolních her. Právě tyto okamžiky tvořily nedílnou součást kurzu a uzavíraly pomyslný kruh celého pobytu v rakouských Alpách. V končinách, které jsou pro žáky většiny základních škol jen vzdáleným snem. Kde je však vůle, rodí se i cesta. Cesta, kterou už patnáct let vyšlapává ten, kdo za tímto kurzem stojí. Díky jeho vytrvalosti a víře se každoročně otevírá prostor pro všechny zdatné lyžaře. Prostor pro okamžiky, na které se nezapomíná. Děkujeme.

Na toto téma besedovaly starší děti školní družiny.

Učily se rozpoznávat ptáky podle obrázku a zvuku. K tomu jim pomohly výukové programy na 3D panelu a tabletech. Ve školní zahradě si zasoutěžily v zábavném kvízu, kde vyhledávaly indicie, ze kterých pak musely složit název u nás žijícího ptáka. V závěru odpoledne si barevnými křídami měly možnost ptáky namalovat na zeď k tomu vyhrazenou.

V úterý 17.3. se děti ze školní družiny zajely podívat na filmové představení do Kina Máj v Uherském Brodě.

Promítal se film Zootropolis: Město zvířat 2. Zájem o filmové představení byl velký. Mnozí z nich už viděly Zootropolis 1, na který druhý díl navazoval.

Z kina se všichni vrátili spokojeni a těší se na další filmové představení.

Starší žáci školní družiny navštívili zdejší muzeum, aby si vyzkoušeli své znalosti a něco nového se přiučili, a hlavně se pobavili.

Tématem byla naše historie, řemesla a život v předešlých dobách. Ve skupinách procházeli jednotlivé místnosti, kde plnili úkoly, vyhledávali informace a taky soutěžili. Sestavením tajenky se dozvěděli, ve kterém roce a kdo muzeum založil.

Akce se zdařila, poděkování patří i Mgr. Evě Hamrlíkové, která se na přípravě podílela.

Co vlastně znamená toto pořekadlo? Žáci šestých tříd by pořekadlo určitě dokázali vysvětlit už před besedou s profesionálním hasičem, ale i druháčci by po zábavném dopoledni s panem Juříkem z HZS Slavičín zcela jistě věděli, na co si mají dát pozor při manipulaci s ohněm.

Beseda v obou ročnících byla plná interakce a povídání o tom, co všechno vlastně práce profesionálního hasiče obnáší.

Děti se dozvěděly, že hašení požárů tvoří jen část jejich náročné profese. Neméně důležitá je pomoc u dopravních nehod, likvidace následků bouřek nebo záchrana zvířat.

Hlavním tématem však byla bezpečnost. Žáci si společně s hasičem zopakovali důležitá telefonní čísla, zhlédli video o tom, jak rychle se dokáže šířit požár v bytě a co přesně říct operátorovi, aby pomoc dorazila co nejdřív.

Největší nadšení vyvolala praktická část. Pan Juřík dětem popsal kompletní zásahovou výstroj. Několik odvážlivců si mohlo na vlastní kůži vyzkoušet, jak těžká je hasičská přilba nebo zásahový kabát a jak náročné je se do něj v časovém limitu obléknout.

Zkrátka děkujeme panu Juříkovi, že si našel čas, vše nám trpělivě vysvětlil a my si z besedy odnášíme mnoho důležitých poznatků, které by měly znát nejen děti, ale i dospělí.

V prosinci se na naší škole uskutečnila školní kola Olympiády v anglickém jazyce, a to ve dvou kategoriích – ZŠ I (6.–7. ročník) a ZŠ II (8.–9. ročník). Soutěž byla rozdělena do dvou částí.

V první části žáci absolvovali písemný test, který prověřil jejich dovednosti v poslechu, práci s textem a použití jazyka. Nejlepší řešitelé postoupili do druhé části, kde předvedli své komunikační schopnosti v angličtině – mluvili na zadané téma, popisovali obrázek a ukazovali schopnost pohotově reagovat a improvizovat.

V okresních kolech, která proběhla před jarními prázdninami, naši školu úspěšně reprezentovaly Bonnie Freya MacFarlane ze VII. A a Johanka Michalčíková z IX. C. Johanka si vedla skvěle a v okresním kole zvítězila, čímž si zajistila postup do krajského kola. Velmi pěkného výsledku dosáhla také Bonnie, která se v náročné konkurenci rozhodně neztratila a obsadila krásné 11.–13. místo.

Oběma děvčatům patří velká pochvala a gratulace za výbornou reprezentaci školy. Johance přejeme hodně štěstí a úspěchů v krajském kole!

Na Základní škole v Dolním Němčí se konalo okresní kolo Geografické olympiády, ve kterém poměřili své znalosti a dovednosti žáci základních škol z celého regionu. Soutěžící čekaly úkoly zaměřené na práci s mapou, geografické znalosti i logické uvažování.

Naši školu reprezentovali tři žáci – Ema Halodová (VI. B), Lukáš Pospíšil (VII. A) a Lukáš Janůj (IX. A). V silné konkurenci se všichni snažili podat co nejlepší výkon.

Ema Halodová a Lukáš Pospíšil se ve svých kategoriích umístili na shodném dvanáctém místě. I přes velkou konkurenci předvedli solidní výkon a získali cenné zkušenosti z náročné soutěže.

Největšího úspěchu dosáhl Lukáš Janůj, který zvítězil v kategorii osmých a devátých tříd. Svým výkonem tak navázal na úspěch z minulého roku a potvrdil své výborné geografické znalosti.

Díky tomuto vítězství postupuje do krajského kola, které se uskuteční na Gymnáziu v Uherském Hradišti. Tam bude reprezentovat školu i celý okres a pokusí se navázat na svůj dosavadní úspěch.

Všem soutěžícím gratulujeme k jejich výkonům a Lukášovi přejeme hodně štěstí v krajském kole.

Deváťáci zažívají perné chvilky s blížícím se termínem přijímacích zkoušek. Že stres dolehne někdy i na ty největší flegmatiky, je běžné, a proto jsme zaměřili hodiny s paní psycholožkou na zvládání stresu.

Připomněli jsme si, že stres není vždy úplně špatný, protože nás motivuje k výkonu, ale nesmí ho být příliš. Vydali jsme se na relaxační misi, kde jsme si vyzkoušeli různé zklidňující techniky, od dechových cvičení, přes fyzickou aktivitu, až k práci s vlastní myslí. Žáci si také sepsali své povzbuzující věty, které teď zdobí jejich třídy, a v informatice zpracovávali digitální projekty na téma Wellbeing a podpora duševního zdraví. Teď už zbývá jen sebrat síly a pořádně se na zkoušky připravit, ale nezapomenout u toho na svou psychickou pohodu, protože zdraví je přece jen to nejdůležitější. Držíme moc palce!

Tak trochu nečekaná olympijská medaile Terezy Voborníkové přinesla bezesporu radost nejednomu biatlonovému fanouškovi. Jakou euforii ovšem způsobil 4. ročník letošního školního biatlonu na suchu, ví jen ten, kdož 24. února ve Sportovní hale Zdeňka Ogrodníka byl, závodil, fandil. Byla to opět nezapomenutelná podívaná se vší sportovní nádherou, která k ní patří.

Všichni ti, kteří na 2. stupni vynikají v běhu, obratnosti a přesnosti se stali hrdými reprezentanty své třídy. Tři děvčata, tři hoši, podavač. Jeden za všechny, všichni za jednoho. Jeden tým s odhodláním stát se letos biatlonovým králem. Konkurence je však velká. Každá třída touží po vítězství, ale ne každý dokáže udržet nervy na uzdě. Rozhoduje se totiž na střelnici. Kužely namísto terčů, míče namísto zbraní. Vše ostatní zůstává. V prvním kole se hází vsedě, následuje „stojka“, a když už jsou všichni unaveni a energickou bombu přináší „jen“ frenetické povzbuzování diváků, čeká závodníky nejtěžší „ležka“. Mezitím však překážky ve formě žíněnek, švédských beden či nebezpečných zákrut vše komplikují a ztěžují. A nejste-li dostatečně přesní, čekají vás trestná kola, která váš vyčerpaný organismus dorazí. Po dvou hodinách je hotovo. 77 závodníků padá na zem a v duchu sčítá trestná kola.

Jde však jen o vítězství? Nebo o soudržnost, tým, radost z pohybu a skvělou atmosféru? Odpovězte si sami. A jaká je odpověď na otázku, kdo se stal letošním biatlonovým králem? Neporazitelnými a nejšťastnějšími byli biatlonisté ze VII. A, za nimi zaostali o pouhé tři vteřiny borci z IX. A, o třetím umístění rozhodly nakonec dvě sekundy, o něž byli pomalejší osmáci z béčka.  

Bylo to krásné biatlonové dopoledne. A možná jednou – kdo ví – třeba lvíček na prsou a závody pod olympijskými kruhy čekají v budoucnu i na některého z našich mladých sportovců. Protože budoucnost patří těm, kdo sní a nebojí se své sny uskutečnit.

Dne 16. února 2026 se na naší škole uskutečnila soutěž v ruském jazyce pro žáky 7. ročníku s názvem „Звук азбуки“.

Soutěž byla zaměřena na upevnění znalostí ruské azbuky a proběhla hravou a motivační formou. Celkem se jí zúčastnilo 14 žáků, kteří si chtěli ověřit své dovednosti a zároveň zažít příjemné soutěžní dopoledne.

Hlavním úkolem soutěžících bylo vylosovat si slovo a následně jej správně vyhláskovat. Žáci tak procvičovali nejen samotná písmena, ale také jejich správnou výslovnost, soustředění a pohotovou reakci. Některá slova byla jednodušší, jiná představovala větší výzvu. Všichni účastníci se však s úkoly statečně poprali a předvedli velmi pěkné výkony.

Soutěž probíhala v přátelské atmosféře, nechyběla vzájemná podpora ani radost z úspěchu. Akce splnila svůj vzdělávací i motivační cíl — pomohla žákům upevnit základní jazykové dovednosti a zároveň podpořila jejich zájem se dále zlepšovat.

Všem soutěžícím děkujeme za účast, odvahu i nasazení a věříme, že si soutěž užili stejně jako my.

Jak napovídá samotný název soutěže, nejde jen o individuální výkon. Hlavní myšlenkou je spolupráce. Soutěží totiž dvoučlenná družstva, která musí spojit své schopnosti, nápady i strategie, aby společně dospěla ke správnému řešení různých logických úloh.

Dne 12. února 2026 se žáci naší školy zúčastnili soutěže Víc hlav – víc rozumu, kterou tradičně pořádá Gymnázium J. Pivečky ve Slavičíně. Reprezentovaly nás tři týmy složené z žáků 8. a 9. ročníku.

Potěšující je, že náš dívčí tým ve složení Eliška Pokorná z IX. B a Barbora Polanská z VIII. B zvítězil a v konkurenci 25 družstev děvčata získala 1. místo!

Na rozdíl od klasických soutěží, kde každý pracuje sám, zde je klíčem komunikace. Úspěšná dvojice musí:

• naslouchat si
• obhájit své nápady
• rychle vyhodnocovat různé postupy
• rozdělit si role podle silných stránek

Někdo v týmu může mít výbornou prostorovou představivost, druhý zase rychle odhalí logické chyby. Teprve propojením těchto schopností vzniká skutečná síla týmu.

Model práce ve dvojici připomíná reálný svět – vědci, programátoři i inženýři dnes pracují v týmech. Soutěž tak rozvíjí nejen logické myšlení, ale i respekt k jinému názoru, trpělivost a odpovědnost za společný výsledek.

Soutěž Víc hlav – víc rozumu tak není jen testem schopností. Je především oslavou spolupráce a důkazem, že když se spojí dvě bystré hlavy, mohou společně dojít dál, než by dokázaly samy.