Dne 12. dubna jsme si připomněli další výročí nejtragičtější události, která zasáhla naše město během druhé světové války. Tato bolestná kapitola historie, jejíž ozvěny jsou v Bojkovicích patrné dodnes, nezůstává a nikdy nezůstane zapomenuta. Pietní akt pořádaným Muzejním spolkem Aloise Jaška, kterého se pravidelně účastní i žáci naší školy, je každoroční připomínkou nejčernějšího dne našeho malého města.
V pátek 10. dubna se Pod Světlovem kolem jedenácté hodiny dopolední rozezněly tóny české státní hymny. Zvuk trubky Bětky Hamrlíkové vystřídal hlas paní Ladislavy Kotačkové, předsedkyně Muzejního spolku, která všechny seznámila s osudovými okamžiky konce války. O dvanácti obětech, nevinných lidech, z nichž každý měl před sebou svůj život, pohovořil ředitel muzea Tomáš Hamrlík. Zastavoval se dech a naskakoval mráz při slovech, která doléhala ke všem přítomným. Dvanáct jmen, k nimž se pojily osudy, z nichž každý byl jiný, přesto však pro všechny stejný svým tragickým koncem. Každý z nich měl svůj příběh, který zůstal nedořečen. Každému z nich zůstalo vyryto jméno na pamětní desce. Nejen ona však uchovává vzpomínky. Cenné svědectví přináší každý rok pamětník Jaroslav Stehlíček, který přibližuje své zážitky z doby války pohledem tehdy devítiletého chlapce. Jeho slova byla natolik působivá, že mnozí z žáků obklopili devadesátiletého rodáka Bojkovic i po oficiálním ukončení a kladli mu zvídavé otázky, které nebraly konce. Nesmírně si vážíme jeho každoroční přítomnosti, neboť právě ono osobní svědectví hrůz války dokáže naší mladé generaci nejlépe přiblížit její krutost i nesmyslnost.
Nezapomínejme proto na ty, kteří již nejsou mezi námi, a važme si těch, kteří své vzpomínky mohou předávat dál. Jen tak můžeme zabránit tomu, aby se tragédie, jaká postihla naše město 12. dubna 1945, nikdy neopakovala.