Úterý 12. listopadu patřilo ve Sportovní hale Zdeňka Ogrodníka nejlepším volejbalistům středních škol. Tři týmy chlapců a dívek se utkaly v nervy drásajícím utkání o postup do finále republiky.

Hrálo se systémem každý s každým na dva vítězné sety. Na velmi vysoké úrovni, kdy mezi hráči nebyly výjimkou extraligové mladé talenty, se mezi sebou utkaly gymnazistky z Frýdku Místku, Prostějova a Uherského Hradiště. Mezi chlapci se do kvalifikace probojovali borci z gymnázií Kojetína a Hlučína a SPŠ Zlín. Po třech hodinách krásného, takřka profesionálního, volejbalu vypadaly stupně vítězů následovně:

Kdo by neznal jedno z nejslavnějších zvolání francouzské klasické literatury. Tři mušketýři Alexandra Dumase se v moderním pojetí představili v pátek 8. listopadu našim deváťákům.

Mladí herci představující ve svých rolích Athose, Porthose, Aramise a d´Artagnana excelovali na jevišti zlínského divadla nejen v krkolomných šarvátkách, ale především v soubojích, které braly dech. Nechyběl vtip, akce, romantika, stejně jako nečekané zvraty, které přirozeně posouvaly dějovou linku až ke zdárnému konci. Krásné prostory zlínského divadla jen dodaly sváteční atmosféře ten správný punc, a když jsme po půl jedné naše krajské město opouštěli, v autobuse za našimi zády k nám doléhalo:

V pondělí 14. 10. jsme netradičně začali týden tím, že jsme měli sraz před školou ve vycházkovém oblečení a obuvi. Čekalo nás pátrání po MINERÁLNÍCH PRAMENECH.

Vyrazili jsme směrem na Záhorovice po cyklostezce, kde se nám náramně šlapalo, protože vykouklo i sluníčko a krajina kolem krásně zářila podzimními barvami ve slunečním světle. Cestou jsme si povídali, protože se spojily třídy 5. A s 5. B, a to se právě nabízí nejen povídání, ale i legrácky při chůzi. Taková příležitost se nenaskytne každý den, proto jsme si to náležitě užívali celou cestu. Dokonce jsme se snažili poznávat stromy a potkali jsme i volavky popelavé, jak se prochází na louce pod zámkem.

Každoročně si žáci ze školní družiny užijí halloweenskou párty.

Letos se konala ve sportovní hale, kde mimo karnevalového tance byly připraveny i zábavné sportovní soutěže. Ve svých strašidelných maskách si žáci odpoledne pohybově a zábavně užili.

„Vybírej si takové povolání, které vyhovuje tvé duši. S celou duší zmůžeš všechno.“ Tak praví japonské přísloví a radí jistě nejen našim nejstarším svěřencům. Hlavně pro ně a pro jejich rodiče se v úterý 22. října ve školní jídelně sešli zástupci středních škol, aby našim deváťákům usnadnili volbu povolání a ukázali jim cestu, po níž se mohou vydat, až opustí bránu naší školy.

V rámci blížící se volby povolání a střední školy se žákyně 9. ročníku podívaly do nemocnice v Uherském Hradišti.

Jako první si vyzkoušely, jestli si správně dokážou vydezinfikovat ruce. Poté měla děvčata možnost vyzkoušet si odběr krve. Také viděla, jak funguje nemocniční pošta a dětské oddělení.

V druhém říjnovém týdnu se na atletickém hřišti sešli žáci ze školní družiny, aby mezi sebou porovnali síly ve třech sportovních disciplínách – skoku z místa, běhu na 60 m a hodu kriketovým míčkem.

Počasí závodníkům přálo a jejich výkony byly výborné. Z nejmladších závodníků první místo obsadil Daniel Křižka, na druhém místě se umístil Adam Zimáček, na třetím místě skončil Vojtěch Brhlík. Z druhého ročníku se stal vítězem Kryštof Rapant, druhé místo získal Dominik Janků a na třetím místě se umístil Albert Blaha. Ze třetího ročníku se nejlépe dařilo Ondrovi Michalčíkovi, druhé místo získal Tomáš Chovanec a třetí místo obsadila Lucie Živnéřová. Za čtvrtý a pátý ročník byl vyznamenaný za nejlepší výkon Filip Škovran, hned za ním se v pořadí umístil Šimon Michalec a na třetí pozici skončila Monika Jurigová.

11. října se ve Slavičíně konal druhý ročník Memoriálu Karla Vystrčila ve smíšeném atletickém víceboji a my jsme u toho nemohli chybět. Už proto, že memoriál vznikl na počest muže, jehož jméno zůstává v paměti obyvatel Slavičína jako symbol statečnosti a připomínka hodnot, jako jsou odvaha, vytrvalost a fyzická síla.

Dne 8. října se mohli naši deváťáci podívat a vyzkoušet si řemesla, která na naši školu přijela prezentovat Střední odborná škola Luhačovice.
Kolik řemesel umíš, tolikrát jsi člověkem. Žáci se o pravdivosti tohoto tvrzení mohli přesvědčit na vlastní oči. Nebo snad na vlastní ruce?

Ve dvou hodinách odpoledního vyučování jim tři mistři ze Střední odborné školy Luhačovice předvedli krásu umění řemesla kovářského, keramického a truhlářského. Naši mladí řemeslníci byli rozděleni do tří skupin a během dvaceti až třiceti minut mohli nahlédnout do dílny s keramikou, dřevem či si na vlastní kůži vyzkoušet náročnost umění kovářského. Dozvěděli se také, jak je finančně za svou práci takový kovář oceněn, jaké má uplatnění na trhu nebo také to, že keramické řemeslo bohužel upadá a je nekompromisně nahrazeno pásovou výrobou, v níž se pomalu ztrácí jedinečnost a originalita keramických výrobků. To s

Desáté říjnové dopoledne patřilo na červeném tartanu nejrychlejším žákům 2. stupně. Poté, co poměřilo své síly 80 malých sprinterů ze stupně prvního, postavili se na start jejich starší spolužáci v již tradičním školním kole Sprinterského víceboje.

Jelikož se jednalo nejen o soutěž jednotlivců, ale především tříd, reprezentovalo každou třídu šest závodníků – tři dívky a tři hoši. Atletické hřiště bylo tedy svědkem zápolení 66 žáků. Ze startovních bloků vybíhali nejdříve na trať dlouhou 40 metrů. Ve druhém běhu byl cíl posunut o 10 metrů dál a nejdelší vzdálenost, tzv. „šedesátka“, sprinterský víceboj uzavírala. Stopky v rukou paní učitelek odměřovaly všem spravedlivě, a tak se po dvou hodinách, jednom pádu, a především velkém úsilí radovali tito nejrychlejší sprinteři:

S našimi osmáky jsme se ve čtvrtek 3. října vydali na exkurzi do uherskobrodského muzea.

Pan učitel coby Jan Amos nás usadil do prastarých lavic a my jsme se rázem ocitli o desítky let zpátky. Nechyběly hry se slovy, hudební ukázky a také na vlastní kůži vyzkoušené fyzické tresty. Vše hravě, názorně a interaktivně, jak si Komenský přál. Spolu s komentovanou prohlídkou v muzejních prostorách jsme se o „Učiteli národů“ dozvěděli spousty zajímavostí a návštěvu muzea jsme si prostě užili.

Děti ze školní družiny to vědí, protože 26. září se vydaly na adaptační vycházku do Záhorovic ke kyselce.

Cestou jsme si povídali o dopravních a turistických značkách, poznávali stromy a rostliny. Dozvěděli jsme se také něco málo o záhorovské kyselce. Cestou tam jsme nesli batůžky se svačinkou, cestou zpět batohy plné lahví s kyselkou.

Naše školní hřiště opět zažilo povedenou prvostupňovou sportovní akci. 80 malých sprinterů s podporou fandění svých spolužáků absolvovalo finále Sprinterského víceboje.

Na 1. stupni naší školy nehoníme jen rekordy. Hlavním cílem je zapojit do procesu hýbání se maximální počet dětí. Uvědomujeme si, jak v dnešní době dětem pohyb chybí a jaké to má, nejen zdravotní, dopady.

Ve školní družině si žáci připomněli dobu letních prázdnin, navzájem si vyměnili poznatky a zážitky zalité sluníčkem.

Jedny ze vzpomínek byly na moře, které v naší zemi nemáme. Ty se staly i letošním tématem výtvarné soutěže s názvem Svět pod mořskou hladinou. Motivací se stala i beseda, doplněná filmovými ukázkami života v moři. Žáci si pohráli s rozmanitostí barev, někteří zvolili kolektivní práci, jiní se na svém díle podíleli sami. Obrázky jsou vystaveny a zdobí prostor mezi třídami školní družiny.

Jako každý rok, tak i letos slyšeli v polovině září žáci Základní školy T. G. Masaryka od svých učitelů tělocviku tuto otázku: „Tak co, děcka, kdo z vás se letos přihlásí na Zátopkův běh?“ Skloněné hlavy, sklopené oči, ticho. Sportovců, kteří se chtějí poprat s vytrvalostním během dlouhým 1200 metrů, každým rokem ubývá. Protože vytrvalost není jen dlouhý závod, je to závod s vnitřní vůlí, bolestí, a především boj se sebou samým.

„Jak dlouho trvá napsat takovou kroniku? A kolik tomu denně věnujete času?“

„Jak je možné, že píšete tak krásně? Používáte lenoch?“

„Stane se Vám, že uděláte nějakou chybu? Jak to napravíte?“

Všechny tyto a další otázky zodpověděla šesťákům bývalá paní učitelka a kronikářka města Jindřiška Cimbálková. Žáci mohli nahlédnout do kroniky města, v níž se skrývají statistiky, události, akce, ale i tajemná zákoutí v podobě příběhů, jimiž naše malé městečko prošlo v uplynulých letech, či dokonce desetiletích. Bylo to nádherné putování minulostí, které všichni šesťáci mohli 19. září s paní kronikářkou zažít. Děkujeme a doufáme, že o podobnou procházku nepřijdeme ani příští školní rok. Protože každý z nás hrajeme v historii našeho města svou roli a píšeme příběhy, které je třeba zaznamenávat.

Ve čtvrtek 5. září jsme se my, všichni deváťáci, zúčastnili v Muzeu Bojkovska besedy s názvem Nerozlučná dvojice Karel a Josef Čapkovi, kterou přednášel Mgr. Hasan Zahirovič, pedagog ze Slezské univerzity v Opavě.

Paní učitelka nás s danými autory podrobně seznámila v hodinách literatury, ale zde jsme se dozvěděli ještě spoustu dalších zajímavostí.

Přestože 2. září všem dětem začal nový školní rok, někteří žáci se ještě 3. a 4. září mohli věnovat hrám a dovádění. Byli to žáci 6. ročníku, kteří v těchto dnech absolvovali adaptační kurz.

Počasí bylo opravdu ještě slunné, prázdninové a teploty překračovaly 30°C. Z tohoto důvodu se část adaptačního kurzu konala v kulturním domě, kde proběhlo seznamování nových šesťáků z bojkovické školy a jejich spolužáků dojíždějících z okolních obcí. Program plný her a soutěží pro ně připravily zkušené pracovnice domu dětí. Děti si nejdříve vyrobily jmenovky, aby uměly pojmenovat své nové kamarády. Jednotlivé třídní kolektivy si také vytvářely pravidla chování, která by každý jednotlivec měl mezi spolužáky dodržovat během celého školního roku. Pak už následovala spousta zajímavých her, při kterých bylo nutné spolupracovat, důvěřovat si, pomáhat jeden druhému. Odpolední část se přesunula na školní hř

„Nový školní rok je tady a my máme prvňáčka. Sen se stal skutečností. Zvládneme to? A co nás čeká?“ Tyto otázky si dává asi každý z nás, kdo má děti.

Ano, je tady první školní den a naše škola vítá své nové žáčky. Doprovází je pyšní rodiče plni očekávání, co všechno tahle změna přinese. 35 prvňáčků se určitě těší na své paní učitelky, také na kamarády ze školky, na krásně vyzdobené třídy a vše, co nového v nich objeví. Poprvé se usazují do lavic, vítají je paní učitelky, pan ředitel a pan starosta. Dostávají drobné dárky, prohlíží si nové učebnice a básničkou se ujišťují, že všichni budou kamarádi a se vším si pomůžou rádi. Stojí na startu další životní etapy a všichni jim drží palce, ať svoji novou roli školáka dobře zvládnou.

Druhý zářijový den se před Základní školou T. G. Masaryka tísní více než 400 dětí 2. – 9. ročníku a živý ruch mezi nimi dává tušit, že práh školy za malý okamžik nepřekročí se strachem či nechutí, ale se zvědavostí, co je v letošním školním roce čeká.

Poté, co odezní tóny státní hymny a vlajky České republiky a Evropské unie plápolají na vrcholcích žerdí, seznamuji všechny jak s uplynulými prázdninami, tak i s novinkami školního roku 2024/25.